Výlet na Praděd (Červenohorské sedlo – Velké Losiny)
Když jsme plánovali prodloužený víkend ve Velkých Losinách, měli jsme v úmyslu věnovat minimálně jeden den nějakému pěknému a trochu delšímu výletu. Přeci jen dovolená na Islandu se blíží, a tak by bylo dobré nahnat trochu fyzičku, ať se nám ovce a papuchálci moc nesmějí. Nakonec jsme se shodli na tom, že vyrazíme autobusem do Červenohorského sedla, půjdeme na Praděd a až tam budeme, tak uvidíme, co dál. A jak jsme se domluvili, tak jsme v neděli 6. května udělali.
Hned ráno jsme se přesunuli z hotelu na autobusovou zastávku přímo ve Velkých Losinách. Měli jsme teplé oblečení, pevné pohorky (au…:) jeden velký batoh a jeden velký fotoaparát. Z Losin je to do Sedla jen pár kilometrů, než jsme se stačili na sedadle poloprázdného autobusu pořádně uvelebit, už jsme zatáčeli na parkoviště v areálu Červenohorské sedlo. Nijak jsme se nezdržovali a vyrazili po červené značce směrem k Pradědu.
Počasí sice z počátku nebylo ideální, ale nepršelo a mezi hustými mraky se dokonce čas od času objevilo i sluníčko. Viditelnost byla poměrně dobrá, mraky až na výjimky nad kopci. V Sedle ani v první části naší cesty už po sněhu nebylo ani památky. Teprve když jsme vyšplhali na Slatě a pak se blížili na vrchol, začaly se objevovat souvislejší sněhové plochy.
Na Praděd jsme to vzali tradiční cestou po červené značce přes sjezdovky na Klínovec, přes Výrovku a Malý Jezerník až na Slatě. Tam už bylo sněhu požehnaně, ale stejně tolik tam bylo hlubokých louží a bahnitého terénu, takže cesta nebyla zrovna příjemná.
Kolem Švýcárny jsme jen prošli, hlavním cílem byl Praděd, kde jsme si plánovali dát malou přestávku.
Praděd patří mezi pro mě méně příjemné kopce, jejichž vrchol je vidět už z velké dálky, ale než se k němu probojujete, vydáte ještě hodně sil. Na samotný vrchol vede široká, asfaltová, a rozhodně ne přímá cesta. My tam dorazili kolem půl jedné odpoledne, byl čas na malé občerstvení. Jídlo bylo výborné a jako pivo jsme si vybrali speciální zelené „jarní“ Starobrno. Pochutnali jsme si, odpočinuli si, prostě pohoda.
Během oběda jsme se rozhodli pokračovat dál přes Vysokou holi a prohlédnout si vodní nádrž Dlouhé stráně. Vyrazili jsme tedy směrem k Ovčárně, pak nahoru po červené značce na Vysokou holi a dál k Jelenímu hřbetu. Na rozcestí Nad Malým kotlem jsme se vydali pro změnu po zelené a U Františkovy myslivny ji vyměnili za modrou. Sestup kolem nepojmenovaného kopce byl hodně náročný, cesta byla na mnoha místech překřížena popadanými stromy a obejít je stálo mnoho úsilí a hlavně času.
A právě chybějící čas byl důvodem, proč jsme se pod kopcem vedoucím k Dlouhým stráním rozhodli jejich návštěvu pro tentokrát odložit a pokračovali jsme v cestě do údolí. Cesta to byla hodně úmorná, šlo se po asfaltce skoro po vrstevnicích, ale konečně jsme byli dole. Bohužel, autobusová doprava nepatří v těchto krajích mezi nejfrekventovanější, poslední autobus ten den už byl dávno za horami. Jediný hotýlek, co jsme našli, byl zavřený, tak jsme se nakonec rozhodli pokračovat pěšky až do Losin.
V pevných kotníkových botách naše nohy už hodně trpěly, ale nedalo se nic dělat, šli jsme dál a dál. Postupně jsme minuli Sobotín, Petrov nad Desnou a Rapotín, až se před námi objevil zámecký park a my věděli, že už jsme v Losinách. Jelikož se připozdilo, snažili jsme se sehnat něco k snědku. V neděli v devět večer ale bylo všechno o zavřené. Nakonec se nám poštěstilo najít místo u stolu na jedné soukromé zahrádce nabízející uzené lahůdky. Sedli jsme si a v tu chvíli začalo lít jak z konve. Nám to ale nevadilo, měli jsme co jíst a pít, a ani moc velká zima nám nebyla.
Když déšť trochu polevil, vydali jsme se na poslední část cesty. Na cestičce parkem jsme si užili noční bojovku, bez čelovek jen s mihotavým světýlkem z iPhona to občas bylo o ústa, ale nakonec jsme se ocitli před hotelem. Náš nad očekávání dlouhý a náročný výlet byl u konce. Celkem jsme ušli 43,73 kilometrů a nastoupali 1 044 metrů. Celkový čas na trati byl 12 hodin 56 minut, z toho jsme se sunuli vpřed 8 hodin 49 minut průměrnou rychlostí 5,0 km/h.
A to je pro dnešní den všechno:)
