Dubaj 2018 / Spojené Arabské Emiráty

Den 12. — Dnes mě čeká poslední etapa. Poslední přenocování v hotelu na břehu moře. Poslední kapitola v itineráři mé letošní expedice. Do cíle v hotelu El Médano ve stejnojmenném turistickém centru mi zbývá necelých 30 kilometrů, svou destinaci mám už před očima. A mám smíšené pocity. Na jednu stranu se mi tu moc líbí a klidně bych tu zůstal i déle, na stranu druhou jsem už dost unavený a celkově opotřebovaný. Takže je asi nakonec dobře, že se moje letošní letní soukromá dovolená chýlí ke konci.

Den 11. — Po dlouhém a důkladném odpočinku mě dneska bude čekat… No určitě velká porce kilometrů, ale jinak je to stále ve hvězdách. Zázrak se totiž nestal, velká část trailů v oblasti postižené rozsáhlými požáry je stále veřejnosti nepřístupná, a tak, i když to nemám úplně rád, budu muset při cestě na západ improvizovat. Raději jsem si proto nastavil budík na šestou hodinu, abych se na cestu vydal co možná nejdříve a měl dostatek času na řešení případných zádrhelů a překážek.

Den 9. —  Plán na dnešní den je relativně pohodový. Obzvlášť, když jsem včera na poslední chvíli změnil cíl etapy a tu dnešní si tak o příjemných 5 kilometrů zkrátil. Napřed chci jít podél pobřeží až na pláž Playa de Tamadite, kde si snad konečně budu moct trochu užít i moře. Následně ze všech stran okouknu monumentální skálu Roque de Taborno, abych pak nakonec znovu vyšplhal až na hřeben rozdělující ostrov na severní a jižní část, prošel se tajuplným Lesem záhad a někde na jeho okraji našel místo k přespání.

Den 8. —  Když jsem plánoval procházky po východní části ostrova, pojal jsem to dost odpočinkově. Chtěl jsem navštívit různé pláže, a kromě pochodování si trochu užít i vodních sportů. V praxi se ale ukázalo, že mezi plánováním a realitou bývá dost často velký nesoulad – moře může být bouřlivé, pláže kamenité a počasí nepřející. A to nemluvím o tom, že jsem si při plánování na samotné koupání nevyhradil moc času. Prostě jsem v itineráři pokračoval dál. Takže jsem zvědavý, jestli se mi během těch 14 dnů povede smočit alespoň jednou…

Den 7. —  Požár na konci léta 2023 napáchal na Tenerife obrovské škody. Jedním z důsledků několikaměsíčního ohnivého pekla, trvajícího od půlky srpna do půlky listopadu, je i uzavření mnoha, nebo lépe řečeno skoro všech turistických tras, stezek a silnic v centrální oblasti mezi hranicí národního parku Teide na straně jedné a městem La Esperanza na straně druhé. Vzhledem k obrovskému zasaženému území probíhá sanace, zabezpečení a znovuotevření cest hodně, hodně pomalu. Což mi dost komplikuje plány. Bohužel…

Den 6. —  Dneska to konečně vyšlo, tahle etapa byla konečně bez nervů a „na pohodu“! Vesměs celá vedla po příjemné lesní cestě, v chládku, ve stínu mohutných borovic, a navíc z mírného kopce. Jediný drobný zádrhel na mě čekal až na úplném konci etapy, ale uzavřená stezka a nutnost najít alternativní trasu už mě nemůže překvapit. Díky velmi brzkému budíčku a minimálním přestávkám jsem byl v cíli už brzy odpoledne a mohl si dostatečně odpočinout a trochu i prohlédnout přímořské městečko.

Den 5. — Po náročné první, čtyřdenní, od moře k moři vedoucí „etapě“ jsem si odpočinul v hotelu a mohl se začít chystat na další dobrodružství. Tentokrát dvoudenní a snad výrazně snadnější. Dnes mám v plánu vylézt na první z několika Gigantických skalních masivů a prohlédnout si zdejší krajinu hezky z výšky. Následně v Santiagu del Teide doplním zásoby, a nakonec se pokochám pohledem na sopku Chinyero, která na Tenerife soptila jako poslední v roce 1909. Tedy zatím… 

Den 4. — Svítání na Pico del Teide by měl být když ne ten největší, tak alespoň jeden z těch nejvíc zapamatovatelných zážitků na Tenerife. Pro výstup na nejmladší, asi 200 metrů vysoký přírůstek sopky vytvořený během erupce zhruba před 1000 roky je třeba povolenka, která bývá vyprodána na měsíce dopředu. Mimo provozní dobu lanovky je ovšem zájem menší, a tak i když mi pár týdnů před odletem původní permit z důvodu odstřelu muflonů zrušili, bez problémů jsem získal nový na jiný den.

Den 3. — Mufloni jsou milá zvířátka. Bohužel na Tenerife jde o invazivní druh, který si sem uměle vysadili kvůli lovu v sedmdesátkách, a od té doby se jejich počty striktně regulují. A jedna taková regulace má proběhnout právě dneska, což mi dost nabouralo plány. Nejen, že jsem musel o den posunout dobytí vrcholu Teide, ale dost jsem musel překopat i samotnou trasu. Dnešním největším soupeřem tak bude nuda – do parku Teide se můžu vypravit až v pět odpoledne, kdy letošní letní lovecká sezóna definitivně skončí.

Den 2. — Dneska to bude trochu náročnější a asi i trochu zábavnější, než včera. Nejdříve chci vystoupat na vysokou horu Guajara, ze které si prohlédnu Pico del Teide malinko víc „z očí do očí“, pak mě čeká prohlídka zajímavých skalních útvarů v podhůří Teide nazvaných Los Roques de Garcia. Odpoledne si pak v dostatečné vzdálenosti obejdu Teide z jihu až na severo-východ, navečeřím se v Portillo Alto, a nakonec si ustelu za hranicí národního parku, kde budu zítra přes den z dosahu náruživých lovců muflonů.

Den 1. — Den D nadešel! Po půl roce plánování, celodenním cestování na ostrov zaslíbený, přespání v luxusním hotelu a velmi dobré snídani nandavám batoh na záda, pořizuji poslední předstartovní selfíčko, zapínám hodinky a rozvážným krokem vyrážím na cestu. Pokud všechno dobře dopadne, čeká mě přes 400 kilometrů kolem ostrova. Spousta šplhání po kopcích, sestupů do údolí, sluníčka, větru a na severu asi i mraků a deště. A snad i nějaké to koupání, když už jsem na Kanárech!