První letošní Horská výzva 2013 zůstala nepokořena…
A jsme doma… Nebudeme si nic nalhávat, za moc to nestálo. Ani při druhém dálkovém zimním pochodu jsme nedošli do cíle. Tentokrát nebyl hlavním viníkem hluboký mráz, ale hluboký sníh. I přes několikatýdenní ujišťování rosniček z ČHMÚ o tom, že ten další týden je zaručeně poslední zimní a že pak už bude jaro, jarní teploty a rozkvetlé kytičky, realita byla jiná. Pár dní před závodem připadlo k již tak bohaté sněhové nadílce v Jeseníkách dalších 30-60 centimetrů sněhu, takže se ze závodu stalo bílé peklo. Doslova.
Samotný příjezd do Koutů nebyl nijak dramatický a nic nenasvědčovalo kalamitě na hřebenech. Sněhu bylo dost, ale byli jsme na horách, že:) Nejdříve jsme se šli ubytovat do hotelu Dlouhé stráně, kde jsme měli zajištěný nocleh. Moc času to nezabralo, jen jsme si uložili věci a šli se registrovat. Registrace proběhla relativně rychle, i když vzhledem k malému počtu dosud dorazivších účastníků tam byl poměrně chaos. Nakonec jsme přece jen dostali startovní čísla a propozice závodu a šli se porozhlédnout po prostoru startu a cíle, kde se ještě pilně budovalo a tvořilo.
Když jsme se dosytosti vynadívali, vrátili jsme se do hotelu si na chvíli zdřímnout a nabrat sílu na noční boj. Moc to ale nešlo, na patře usilovně a vytrvale řvalo nějaké mimino a celkově jsme nebyli moc unavení to přespat. Nakonec jsme před desátou vstali a začali se připravovat. Máme v tom už praxi, tak to netrvalo ani moc dlouho. Venku byla zima a samozřejmě tma:) Na start, kde mělo naše dobrodružství ve jedenáct začít, jsme došli s dostatečným předstihem. Těsně před začátkem závodu jsme dostali nějaké drobné instrukce od organizátorů a s úderem jedenácté hodiny vyrazili. Bez ohňostroje, zato vražedným tempem.
První úsek závodu vedl po silnici, pak se trasa stočila do postranní ulice a dál lesní cestičkou, vytrvale do více či méně prudkého kopce. To už začalo být jasné, že to bude hodně náročné – sněhu bylo po kolena a na cestě byla vyšlapána pouze úzká cestička pro jednoho, takže jsme šli všichni za sebou jeden po druhým. Kdo chtěl předbíhat, musel se brodit sněhem, kdo si chtěl odpočinout, musel vybočit. Průměrná rychlost klesla z 6 km/h až na 2 km/h, přestávky se stávaly stále častějšími a delšími, moc to prostě neutíkalo. Nakonec jsme se, po deseti kilometrech soustavného stoupání a více jak třech hodinách, dostali až na Keprník.
Foukalo to tam, mírně sněžilo, prostě nádhera. Trochu jsme se občerstvili a vydýchali, ale zima a vítr nás rychle donutily pokračovat. Z kopce dolů, do Ramzové. Vidina méně náročné cesty se rozplynula po prvních pár metrech. Sněhu bylo po pás, některé závěje byly dokonce ještě vyšší. Vyšlapaná cestička byla naopak ještě užší, než do kopce, takže jsme museli většinu času dávat nohy pěkně jednu před druhou, jako při chůzi po laně. Vzhledem k výšce sněhové pokrývky byl navíc chodníček hodně sypký, bořili jsme se skoro při každém kroku. Jediným úsekem, kde jsme si malinko odpočinuli, byla až upravená sjezdovka do Ramzové, kde byla připravena první občerstvovací stanice. Dali jsme si čaj a něco k jídlu, a začali řešit, co dál. Při představě, že za sebou nemáme ani třetinu závodu, nás rychle opouštěly síly a nadšení. Poslední hřebíček do rakve našeho odhodlání pokračovat zasadila zpráva o tom, že kousek od nás je k odjezdu připraven sběrný autobus, který nás doveze do tepla do hotelu. Rychle jsme posbírali své věci a uběhli pár stovek metrů na parkoviště, kde autobus skutečně stál a čekal. Chvilku po našem příchodu zavřel dveře a vyrazilo se. Tím byl náš osud na první Horské výzvě zpečetěn…
Na hotelu jsme se prospali a ráno se šli projít k prostoru cíle. Vzhledem k extrémním podmínkám dorazili první závodníci až po více jak jedenácti hodinách, měli jsme tedy většinu z vítězných dvojic jak na dlani. Z restaurace se na jejich vyčerpané tváře koukalo celkem příjemně:) U oběda jsme měli možnost pozorovat některé celebrity horského závodění v čele s Liborem Uhrem, jinak vládla všude trochu ospalá a unavená atmosféra. Po obědě jsme se šli ještě trochu projít, abychom zahnali čas, než bude vyhlášení. Po konzultaci s jízdním řádem železniční dopravy jsme se ale nakonec rozhodli oželet druhou zaplacenou noc v hotelu a vyrazit směrem k domovu. A tak jsme také udělali…
Na úplný závěr ještě něco pro statistiky ve spolupráci s Garmin Connect. Během závodu První Horská výzva jsme ušli celkem 16,55 kilometrů a nastoupali 910 metrů. Celkový čas závodu byl 4 hodin 55 minut, z toho jsme se sunuli vpřed 4 a čtvrt hodiny průměrnou rychlostí 3,9 km/h. Nejvýše jsme se dostali na Keprníku do 1414 metrů, naopak nejníže jsme začínali v Koutech nad Desnou. Snad to na příští akci bude mnohem lepší…:)
