Hotel Carabela Beach Resort a vše kolem něj

Co vás napadne, když se řekne „Dominikánská republika“? Bude to azurová voda Karibského moře, bílé písečné pláže s různě pokroucenými palmami, krásné počasí a domorodí zaměstnanci hotelu snažící se hostům splnit každé přání ještě předtím, než ho vysloví? Pokud ano, pak jste na tom stejně jako my, protože naší první společnou lenošivou a odpočinkovou dovolenou jsme s Hankou v zimě roku 2013 strávili právě v této malé ostrovní zemičce. A tady je pár vzpomínek.

Díky velkorysé nabídce kreditní karty spojené s připsáním obrovského počtu prémiových „mil“ jsme měli možnost podívat se letecky s ČSA či některým s jejích partnerů někam hodně daleko a doslova za hubičku. Po několika dnech komunikace se zákaznickou linkou ČSA se na nás nakonec usmálo štěstí a my se mohli koncem ledna začít chystat do Karibiku na ostrov Hispaniola v souostroví Velké Antily. Vzhledem k velmi časnému rannímu odletu jsme noc strávili v Praze v pěkném penziónu Vila Šárka a v pět ráno už jsme byli připraveni na zastávce autobusu, který nás zavezl až před terminál letiště.

Cesta s mezipřistáním v Paříži byla sice docela dlouhá, ale zcela bezproblémová a pohodová, nebo se alespoň na žádnou nepříjemnost nepamatujeme. Na malinké letiště ve východní části ostrova nazvané Punta Cana jsme dosedli někdy pozdě odpoledne. Než jsme pěšky došli do odbavovací haly, vyřídili vstupní formality a našli dohodnutý odvoz z letiště, už se hodně setmělo. Cesta do hotelu nám poprvé dala možnost trochu si prohlédnout místní život, ale kromě spousty aut se zajímavým způsobem svícení a několika sporadicky osvětlených vesnic jsme kolem sebe viděli jen luxusní resorty a hotely. Do toho našeho, plným jménem Carabela Beach Resort & Casino (teď už se ale jmenuje Vista Sol Punta Cana Beach), jsme dorazili před osmou hodinou večerní.

Ubytování ve čtyřhvězdičkovém „Junior Suite Romántica Vista al Mar“ neboli „romantickém apartmánu s výhledem na moře“ bylo prostě úžasné. 40 metrů čtverečních obytné plochy s dominantní obrovskou postelí, balkónek s lehátky a výhledem na moře skrz palmový háj a velká koupelna s luxusní masážní vanou pro dva, to všechno ve dvou nízkých dvoupodlažních domcích v soukromí v dostatečné vzdálenosti od ruchu na pláži nebo u bazénů! Celý resort byl All Inclusive, což znamenalo nepřetržitý přísun alkoholických i nealkoholických nápojů (na rozdíl od podobných resortů v Africe klasických značek) i drobného i většího občerstvení, abychom mezi hlavními jídly nezhynuli bídnou smrtí hladem. První dojem prostě na jedničku. Ale protože bylo už docela pozdě a byli jsme z celodenního cestování unaveni, zavrtali jsme se do peřin a započali s nabíráním sil na další dny.

První den jsme se rozhodli prohlédnout si okolí. Vydali jsme se po pláži napřed jedním a pak druhým směrem, ale až na konec jsme stejně nedošli; pláž Bavaro je prostě neskutečně dlouhá. Pobřeží bylo vesměs stále stejné, všude samé obrovské hotely a resorty, stovky lehátek a ještě víc lidí. Někteří se ve zdejších končinách dokonce rozhodli vstoupit do svazku manželského, slavnostní ceremoniál na pláži však malinko kazil neustále vanoucí silný vítr.

Po návratu z krátkého průzkumu jsme se uvelebili na lehátku na pláži a začali náročný proces opékání se na sluníčku, dovádění ve vlnách a lenošení. Měli jsme z toho ale trochu rozpačité pocity; lidí bylo všude až moc, navíc více než polovina z nich mluvila rusky, a vůbec se naše představa klidného lenošení u vody začala poněkud nabourávat. Naštěstí jsme brzo zjistili, že jednou z výhod našeho ubytování v „Junior Suite“ je právo využívat malou, „soukromou“ pláž s omezeným počtem lehátek přímo před naším pokojem. Vyfasovali jsme tedy ručníky jiné barvy a mohli se naplno oddat rekreaci těla i ducha.

V následujících dnech jsme na pláži strávili převážnou většinu času. Ale kromě úžasného moře a písku toho resort nabízel mnohem více. V areálu bylo několik společenských i obytných budov, restaurací, obchůdků se suvenýry nebo i ordinace lékařské pomoci. Někdy i čtyřpatrové budovy však byly vesměs poschovávány za vzrostlými palmami a dalšími stromky či rostlinami, takže nijak nerušily příjemné prostředí. Mezi nohama se nám občas propletla ještěrka nebo nám nad hlavami přelétl nějaký barevný ptáček.

Pro příznivce méně slaného koupání bylo v areálu hned několik bazénů se sladkou vodou. A i když se nám u moře moc líbilo, jednou jsme si to šli na pár hodin vyzkoušet i do jednoho z nich. Podvečerní lenošení navíc zpříjemnili i hovorem s malou skupinkou našinců, kteří nám mimo jiné pomohli nafotit několik pěkných společných fotek. Přesto jsme se hned následující den vrátili na naše oblíbená lehátka do stínu vzrostlých palem a pokojně relaxovali za uklidňujícího zvuku šplouchajícího moře.

Z okolních budov nás asi nejvíc zajímala jídelna, kde jsme si každý den mohli dopřát, co hrdlo ráčí, z bohaté All Inclusive nabídky. Tedy pokud naše trávící soustava zrovna neprotestovala a neodmítala všechno kromě pár doušků vody. K dispozici jsme měli neomezený přísun masa, ryb, drůbeže, příloh, salátů, pečiva, zákusků a alkoholického i nealkoholického pití, což u některých méně zodpovědných spolurekreantů vedlo k nesmyslnému plýtvání… 🙁 Mezi stolovníky se navíc občas důstojně procházelo několik pávů a pávic, které byly i přes výmluvné informační tabulky nemilosrdně zásobování celými kusy pečiva, dezerty a dalšími dobrotami.

Kromě několika drobných nepříjemností ale nebylo ubytování co vytknout. O naše pohodlí se starala malá armáda domorodých zaměstnanců hotelu, nic nám nechybělo, ani nepřebývalo. A i počasí nám až na poslední den vyšlo přímo luxusně. Ale o tom až v dalších článcích.