Odpočinek, bolavá noha a spousta alkoholu (Tyndrum, WHW den 5.)
Den 5. — Hlavním tématem dnešního dne bude zdravotní stav Eliščiny nohy. Ujít s bolavou dolní končetinou desítky kilometrů v horském terénu se jeví jako čiré bláznovství, proto nezbývá než doufat, že se noha přes noc umoudří a dá se do pořádku. Letmý pohled na Eli vracející se z umývárny ale jakékoliv naděje hatí; kulhá jak veterán od Stalingradu a výraz její tváře automaticky odsouvá dotazy typu „tak jak to vypadá?“ do kategorie zbytečných. Nedá se nic dělat, dneska se budeme muset zabavit tady.
Nečekaná změna plánu nás mrzí o trochu méně při pohledu na zamračenou oblohu, ze které se každou chvilku spustí déšť. Při jedné rain-pauze se jdeme do dřevěného přístřešku nasnídat. Potkáváme tam dva holandské přátele, takže se ze snídaně rychle stává společenská událost. Ani jim se totiž nikam moc nechce, počasí je vážně odpudivé, takže se krmíme vším možným a klábosíme. Nakonec to ale překousnou, po snídani sbalí stan a vyráží na cestu. My si alespoň jdeme nechat prodloužit o jeden den ubytování a pak se vracíme do stanu, kde lenošíme a pospáváme.
Když nás to asi ve 4 hodiny odpoledne přestane bavit, přemýšlíme, jak se zabavit na zbytek dne. Vzhledem k přetrvávajícímu mizernému počasí vyhrává návštěva zařízení, kde nám nalejou něco na zahřátí. Jedno takové jménem The Tyndrum Inn je nedaleko benzínky, kde jsme byli včera, tak se tam volným tempem vydáme. Uvnitř je docela plno, ale jedno místo pro dva se tam naštěstí najde. Dáváme si pivo, střídáme to s ciderem, po očku koukáme na fotbal mezi Arsenalem a Chelsea, kde nově v dresu Arsenalu září Péťa Čech (nakonec vyhrál), ale hlavně se snažíme vymyslet „plán B“ pro další dny. To pro případ, že by se to s Eli nezlepšilo.
O dvě hodiny a několik prázdných sklenic později jdeme do obchodu u benzínky nakoupit další zásoby alkoholu a trochu jídla, pak se vracíme do stanu. Hrajeme karty a společenské hry, a přitom se pozvolna propíjíme našimi zásobami. Když jdeme kolem deváté spát, leje zase jak z konve. Ale nám to nevadí, protože jsme slušně navátí. 🙂
