Pražská 100 2024 aneb bahno na 1000 způsobů

Pražská 100 2024 aneb bahno na 1000 způsobů

Devětkrát! Už devětkrát jsem si po závodě, většinou nedokončeném, kladl na srdce, že Pražská stovka prostě není pro mě a bude lepší se jí v budoucnu vyhnout. Zima, déšť, sníh, bláto, vítr, náledí, ale hlavně 16 hodin denně tma. A k tomu různé zlomyslné zkoušky od organizátorů typu zdolávání potoků a říček po kluzkých kmenech stromů, šplhání po řetězech a namrzlých schodech nebo slaňování prudkých srázů. Ale člověk zapomíná, pamatuje si jen to dobré a mezi jednotlivými ročníky je dlouhých 12 měsíců prodleva, takže asi tušíte, jak to i letos dopadlo…

Beskydská sedmička 2024 aneb co tělo dovolí…

Beskydská sedmička 2024 aneb co tělo dovolí…

Poslední prázdninový víkend pro mě znamená jediné – koná se Beskydská sedmička! Letos sice bylo do poslední chvíle otevřené, jestli se na východ naší republiky vůbec vypravím, ale nakonec všechno dobře dopadlo a já si do svých statistik můžu poznamenat jedenácté úspěšné zvládnutí tohoto velmi těžkého závodu. Vzhledem k náročnosti trasy to sice bolí pokaždé, ale letos to kvůli zdravotním komplikacím bylo ještě o malinko drsnější, proto si dokončení tohoto ročníku cením dvojnásob.

Krušné hory nejsou krušné 2024 aneb vítězství ducha nad tělem

Krušné hory nejsou krušné 2024 aneb vítězství ducha nad tělem

Je to přesně rok, co jsem podle všeho vstal levou nohou, prošel se pod žebříkem, rozbil zrcadlo a zašlápl černou kočku. A místo dalšího příjemného zážitku z dokončeného pochodu si z obnovené stovky skrz Krušné hory nazvané poeticky Krušné hory nejsou krušné odnesl jen nepopulární DNF. Letos jsem se, po důkladném zvážení okolností, rozhodl si snahu o pokoření tohoto velmi náročného pochodu zopakovat. Připravený jsem snad lépe, ale bude jen necelý týden na odpočinek po Šlápotách stačit?

Týnišťské šlápoty 2024 aneb peklo. Prostě peklo!

Týnišťské šlápoty 2024 aneb peklo. Prostě peklo!

Nikdy neříkej nikdy! Mé předsevzetí, že v létě budu čas trávit raději u vody než polykáním desítek kilometrů v náročném terénu, se opět ukázalo jako ne úplně nezvratné.  Právě teď znovu mířím v autě do Týniště nad Orlicí, kde se letos koná další, 34. ročník Šlápot. Předpověď na sobotu slibuje 31 stupňů Celsia, tak ještě že se alespoň Olaf trochu umoudřil a místo tradičních 130+ kilometrů má letošní trasa „jen“ 121. Zato výškových skoro 4,5… Tak uvidíme, jak to dopadne, každopádně nic snadného nás podle všeho nečeká.

Zakončení a návrat z expedice na Tenerife 2024

Zakončení a návrat z expedice na Tenerife 2024

Moje druhá sólo expedice spěje ke svému konci. Zažil jsem na Tenerife dva krásné, zajímavé a dobrodružné dva týdny. Viděl jsem skoro všechno, co jsem vidět chtěl a prošel skoro všechno, co jsem si naplánoval. Nafotil jsem stovky fotek a zaznamenal stovky kilometrů nejrůznějším terénem. Ale všechno má svůj čas, všechno jednou končí, a tak se dnešním dnem mé letošní putování po cizích krajích stává historií. Dopoledne se přesunu na letiště, nasednu na letadlo, a pokud nenastane nějaká komplikace, kolem půlnoci budu doma. 

Zpátky do civilizace, zpátky na pobřeží (Barranco del Río -> El Médano)

Zpátky do civilizace, zpátky na pobřeží (Barranco del Río -> El Médano)

Den 12. — Dnes mě čeká poslední etapa. Poslední přenocování v hotelu na břehu moře. Poslední kapitola v itineráři mé letošní expedice. Do cíle v hotelu El Médano ve stejnojmenném turistickém centru mi zbývá necelých 30 kilometrů, svou destinaci mám už před očima. A mám smíšené pocity. Na jednu stranu se mi tu moc líbí a klidně bych tu zůstal i déle, na stranu druhou jsem už dost unavený a celkově opotřebovaný. Takže je asi nakonec dobře, že se moje letošní letní soukromá dovolená chýlí ke konci.

Dlooooouhý návrat na jihozápad ostrova (La Esperanza -> Barranco del Río)

Dlooooouhý návrat na jihozápad ostrova (La Esperanza -> Barranco del Río)

Den 11. — Po dlouhém a důkladném odpočinku mě dneska bude čekat… No určitě velká porce kilometrů, ale jinak je to stále ve hvězdách. Zázrak se totiž nestal, velká část trailů v oblasti postižené rozsáhlými požáry je stále veřejnosti nepřístupná, a tak, i když to nemám úplně rád, budu muset při cestě na západ improvizovat. Raději jsem si proto nastavil budík na šestou hodinu, abych se na cestu vydal co možná nejdříve a měl dostatek času na řešení případných zádrhelů a překážek.

Kolem letiště zpátky k národnímu parku (Tegueste -> La Esperanza)

Kolem letiště zpátky k národnímu parku (Tegueste -> La Esperanza)

Den 10. — Na dnešek jsem si naplánoval nejjednodušší etapu z celého pobytu, která se navíc po včerejším neplánovaném setkání se strážcem parku ještě o pár kilometrů zkrátila. Místo v lese jsem totiž přespal v luxusním domečku v městečku Tegueste, takže dnes musím zdolat pouhopouhých, vesměs nenáročných 19 kilometrů. Největším dobrodružstvím tak podle všeho bude sehnat nějaké trekové ponožky velikosti 48, protože se mi do věčných „chodišť“ odebral druhý a poslední pár. A jít bez nich by nemuselo dopadnout dobře…

Vinařská stezka po pobřeží a Roque de Taborno (Almáciga -> Tegueste)

Vinařská stezka po pobřeží a Roque de Taborno (Almáciga -> Tegueste)

Den 9. —  Plán na dnešní den je relativně pohodový. Obzvlášť, když jsem včera na poslední chvíli změnil cíl etapy a tu dnešní si tak o příjemných 5 kilometrů zkrátil. Napřed chci jít podél pobřeží až na pláž Playa de Tamadite, kde si snad konečně budu moct trochu užít i moře. Následně ze všech stran okouknu monumentální skálu Roque de Taborno, abych pak nakonec znovu vyšplhal až na hřeben rozdělující ostrov na severní a jižní část, prošel se tajuplným Lesem záhad a někde na jeho okraji našel místo k přespání.

Rezervace El Pijaral a východní cíp ostrova (Igueste -> Almáciga)

Rezervace El Pijaral a východní cíp ostrova (Igueste -> Almáciga)

Den 8. —  Když jsem plánoval procházky po východní části ostrova, pojal jsem to dost odpočinkově. Chtěl jsem navštívit různé pláže, a kromě pochodování si trochu užít i vodních sportů. V praxi se ale ukázalo, že mezi plánováním a realitou bývá dost často velký nesoulad – moře může být bouřlivé, pláže kamenité a počasí nepřející. A to nemluvím o tom, že jsem si při plánování na samotné koupání nevyhradil moc času. Prostě jsem v itineráři pokračoval dál. Takže jsem zvědavý, jestli se mi během těch 14 dnů povede smočit alespoň jednou…

Pin It on Pinterest