Loňská Tlapička byla povedená a i přes nudnější pasáže jsem si ji užil. Proto jsem se na letošní ročník, který měl díky zcela změněné trase vedoucí skrz Brdy do Dobříše a zpět na nádraží Karlštejn nabídnout mnohem lepší zážitek, dost těšil. Bohužel moje trávící soustava si noc před závodem postavila hlavu, a tak jsem se ráno probudil slabý a nevyspalý.
První letošní “ostrý závod” nesoucí název Quo Vadis aneb vítání jara na Milešovce je úspěšně za mnou. Proti mým předpokladům to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou, naopak jsem si během těch 55 kilometrů s převýšením kolem 2000 metrů docela máknul. Navíc jsem si užil víc zimy, než na Pražské stovce a pochodu Zimou nezimou dohromady.
Je něco po šesté hodině ráno a já jsem v autobuse číslo 113 na cestě do Písnice, kde se od šesté hodiny ranní odehrává start pochodu S Trilobitem zimou nezimou, pořádaného KČT Trilobit Barrandov. Ale jak už nadpis tohoto příspěvku napovídá, zimní pochod to nebude ani náhodou.
Začíná se nám tady rozmáhat takový drobný nešvar. Každý první víkend v prosinci si na sebe vezmu teplé oblečení, batůžek a něco na zub, vypravím se na start Pražské Stovky (P100), spoustu hodin se peru s kilometry, nástrahami počasí a Olafovými záludnostmi, a pak… a pak stejně nedojdu do cíle.
Poslední Horská výzva letošního roku měla dát odpověď na otázku, jestli s mým parťákem Kódlem zakončíme soutěžní sezónu 2015 bez ztráty kytičky s úžasným výsledkem 100% dokončených závodů. Nadšení pro věc jsme měli bezmezné, ale to je u takových pochodů jen jedna z mnoha podmínek pro úspěch.
Rok s rokem se sešel a máme tady další Beskydskou sedmičku, pro mě osobně vrchol sezóny. Stejně jako všechny ostatní letošní pochody dvojic stojím na startu s Karlem alias Kódlem a doufám, že i tentokrát dorazíme až do cíle!
I když to tak podle názvu nevypadá, celý průběh víkendové Lužické Šukačky se dá odvyprávět bez uzardění před 22. hodinou. Jedná se totiž o ryze cyklistický a (lehce) orientační závod pořádaný v Lužických horách v okolí Nového Boru, byť o závodění tady moc nejde. Kromě času je důležité především plnit úkoly, vesměs typu „co je napsáno na ceduli“ nebo „kolik matek je na mostě“.
Na třetí závod ze seriálu Horská výzva jsme se do Krušných hor na Boží dar vypravili ve společnosti druhého týmu s všeříkajícím názvem „Půlka kurníku“. Po návratu z deštivého Skotska jsem se těšil na slunečné počasí a relativně pohodový závod v nepříliš náročném terénu. Realita se však ukázala být poněkud odlišná…
Den 14. — Poslední den dovolené začíná až v půl deváté. Po probuzení začínáme balit, nebo alespoň třídit věci, které bude potřeba sbalit. Zatím totiž nemáme všechno, chybí nám nějaké suvenýry i pohlednice na rozeslání. Proto se raději vydáváme se do města nakupovat.
Den 13. — Den velkého návratu nastává, dnes se vrátíme zpátky do Edinburghu, kde náš čtrnáctidenní výlet po Skotsku začal, a kde zítra také skončí. Máme toho před sebou hodně, proto máme budíček nařízen už na tři čtvrtě na šest ráno.