Den 6. — Dnes se rozloučíme se severní oblastí nazvanou El Norte Grande. Čeká nás dlouhá cesta do Antofagasty, jednoho z největších měst země. Tam u letiště vrátíme naše červené autíčko zpátky autopůjčovně a potom letadlem přeletíme do centrální oblasti Chile, do hlavního města Santiaga. S jedním mezipřistáním ve městě La Serena. Tak jdeme na to.
Den 5. (odp) — Po probuzení po odpolední siestičce máme jedinou starost, a to aby se nám nezkazilo počasí. Naštěstí jsme na poušti, takže na obloze je zase vymeteno. Díky GPSce víme, že slunce bude zapadat pár minut před osmou, ale pokoj opouštíme už v půl šesté, raději si necháváme časovou rezervu. Což se záhy ukáže jako docela dobrý nápad.
Den 5. (dop) — Dnešní program začíná už „trochu dříve“, přesně před čtvrtou hodinou ranní. Naším cílem je dopravit se do oblasti nazvané Geyser del Tatio a obdivovat tam horkou vodu tryskající z hlubin země. Nekřesťansky časné probuzení je nutné proto, že nejkrásnější a nejviditelnější jsou prý gejzíry za ranního rozbřesku ve stále ještě ledově vymrzlém vzduchu.
Den 4. — První noc na poušti Atacama se nám spalo příjemně. Sice jsme stále ve vysoké nadmořské výšce kolem 2.500 metrů, ale za těch pár dní pobytu ve výškách si naše tělesné schránky už asi trochu zvykly a přizpůsobily se prostředí. A také pravidelné žvýkáme lístky koky, které sice chutnají „velmi nedobře“, ale očividně mají minimálně placebo efekt.
Den 3. — Dnešní den se hodláme kulturně obohatit. Pojedeme si prohlédnout starodávná umělecká díla vytvořená nejčastěji na svahu nějakého kopce pouze za pomoci různě zbarveného písku nebo kamení, takzvané geoglyfy. Kromě toho se ještě zastavíme na skleničku ovocné šťávy v jedné z obydlených oáz a nakonec se přesuneme dál na jihovýchod, až do městečka San Pedro de Atacama.
Den 2. — Dnes máme v plánu prohlídku národního parku Lauca. Máme krásné počasí, nebe je skoro bez mráčku, tak snad nám to vydrží. A až se dostatečně pokocháme, vrátíme se do Ariky a vyrazíme na jih až do dalšího “malého města” zvaného Iquique, kde máme na dnešní noc domluvené ubytování.
Den 1. — Konečně jsme v cíli našeho několikadenního přesunu do Jižní Ameriky! Malé letišťátko poblíž města Arika je určené pouze pro vnitrostátní lety, proto bez jakýchkoliv překážek projdeme několika chodbami letištní haly k výdeji zavazadel, a o pár minut později už míříme k přepážce autopůjčovny Europcar, kde máme pro následujících 7 dní zamluvené vozítko.
Zážitky z Islandu jsou konečně sepsané, fotky vytříděné a video (skoro) sestříhané, je nejvyšší čas někam zase vyrazit. Chvíli to vypadalo na Nový Zéland, ale nakonec vyhrálo Chile. Je tam taky na co koukat, jsou tam vysoké hory a krásná příroda, plivající lamy, výborné víno, spousta sopek, žádní jedovatí hadi, a až na Santiago málo lidí.
Odpočítávání na stránce Beskydské sedmičky se nám pozvolna blíží k nule, proto je nejvyšší čas vyladit formu na maximum. A kde jinde než v Beskydech! Stejně jako loňského roku si zkusíme projít až na malé rozdíly shodnou trasu závodu z Třince až… prostě až kam to během jednoho dne zvládneme.
A je to tady, další víkendová Horská výzva je za námi. Tentokrát jsme pobíhali po Krkonoších. Měli jsme natrénováno, přípravu spojenou s částečným projitím plánované trasy závodu jsme absolvovali už před 14 dny. Trasa se od poslední změny už nijak neupravila, takže žádná Sněžka, zato 4 hlavní náročné výstupy a sestupy. Prostě dřina jako obvykle.