Když jsme o Vánocích našli pod stromečkem mimo jiné i dvě vstupenky na koncert stále populárnější skupiny Fun., znamenalo to jediné – koncem dubna vyrazíme do Říma. Při hledání vhodného leteckého spojení jsme se nakonec shodli na tom, že v Itálii strávíme čtyři noci a kromě koncertu si užijeme i samotné hlavní město.
Když se nám nepovedlo ujít plánovanou trasu první letošní Horské výzvy v Jeseníkách v nočním ostrém závodě, rozhodli jsme se ji alespoň symbolicky pokořit později, na vlastní pěst. Počasí se již trochu umoudřilo, sněhu bylo o poznání méně a denní světlo, v pozdějších hodinách dokonce posílené sluníčkem, slibovalo pěkný výlet.
A jsme doma… I přes několikatýdenní ujišťování rosniček z ČHMÚ o tom, že ten další týden je zaručeně poslední zimní a že pak už bude jaro, jarní teploty a rozkvetlé kytičky, realita byla jiná. Pár dní před závodem připadlo k již tak bohaté sněhové nadílce v Jeseníkách dalších 30-60 centimetrů sněhu, takže se ze závodu stalo bílé peklo. Doslova.
Protože nás za necelý měsíc čekala první Horská výzva v Jeseníkách, cíl naší dnešní cesty byl známý už dopředu. Na horách sice byla ještě spousta sněhu a podle Aladina měl během dne připadnout další, ale to nás neodradilo vydat se autobusem do Červenohorského sedla a přes Keprník a Šerák do Ramzové, kde bude za měsíc při Horské výzvě první kontrola.
Co vás napadne, když se řekne „Dominikánská republika“? Bude to azurová voda, bílé písečné pláže a krásné počasí? Pokud ano, pak jste na tom stejně jako my, protože naší první společnou lenošivou a odpočinkovou dovolenou jsme s Hankou v zimě roku 2013 strávili právě v této malé ostrovní zemičce. A tady je pár vzpomínek.
Vánoce jsou svátky klidu a pohody. A také více či méně neřízeného obžerstvíů;) Proto jsme se s Hankou rozhodli přeměnit alespoň malou část zkonzumovaného cukroví, bramborového salátu a smaženého kapra na pot a pokud možno i krásný zážitek. Podle předpovědi má být v sobotu krásné počasí, tak vyrazíme na dlouho plánovanou cestu na Králický Sněžník.
Na diplomy z úspěšně dokončené Beskydské sedmičky 2012 pomalu sedá prach a my se chystáme na další, možná ještě šílenější cestu nazvanou Pražská stovka 2012. Jedná se o již devatenáctý ročník závodu vedoucího z jižního okraje Prahy kolem Vltavy, Sázavy a Berounky přes několik více či méně záludných kopců až zpátky do Modřan. Celkem 122 kilometrů s převýšením hodně přes 4000 metrů!
A je to za námi! V nohách máme přes 85 kilometrů a téměř 5000 výškových metrů, bolí ruce, nohy, záda i hlava, ale úkol byl splněn a my došli za 27 a půl hodiny od startu do cíle! A tady je zpráva o našem putování z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm přes 7 beskydských vrcholů vyšších než 1000 metrů, přes městečka, řeky a říčky, přes lesy a louky…
Dnes nás čeká druhá část přípravy na Beskydskou sedmičku (B7), projdeme si trasu z Ostravice na Ráztoku přes Smrk (1276 m) a Čertův mlýn (1205 m). Počasí nám opět přeje, tak se po příjezdu do Ostravice kolem deváté hodiny dopolední moc dlouho nezdržujeme a po nákupu nezbytných kalorií a vody se vydáváme na cestu.
Jako rozumní a zodpovědní sportovci nenecháváme nic náhodě a máme v úmyslu se na Beskydskou sedmičku co nejlépe připravit. A protože už známe téměř přesnou trasu letošního závodu, není nic snadnějšího než nahrát si ji do GPS navigace, sbalit to nejnutnější na cestu, pořádně zavázat boty a vyrazit. Vzhůru do Třince!