Cesta do Říma a na hotel (Itálie 2013, den 1.)
Když jsme o Vánocích našli pod stromečkem mimo jiné i dvě vstupenky na koncert stále populárnější skupiny Fun., znamenalo to jediné – koncem dubna vyrazíme do Říma. Při hledání vhodného leteckého spojení jsme se nakonec shodli na tom, že v Itálii strávíme čtyři noci a kromě koncertu si užijeme i samotné hlavní město. A tak jsme zarezervovali letenky a začali hledat ubytování. To už bylo trochu složitější, protože samotný koncert nebyl přímo v Římě, ale ve 14 kilometrů vzdáleném městečku Ciampino. S ohledem na případné pokoncertní noční cestování jsme si raději vybrali hotel CiampinoHotel ležící pouhých pár stovek metrů od místa pořádání koncertu, protože na fotkách vypadal slušně a nebyl ani moc drahý. Tím byly cestovní náležitosti vyřízeny a my se mohli začít těšit na duben.
Čtyři měsíce, vyplněné navíc krásnou dovolenou v Dominikánské republice, uběhly jako voda a nastal poslední víkend před cestou. Shodou okolností jsme na pondělí a úterý měli na poslední chvíli naplánované společné školení systému JDA v Praze, takže jsme první noc zůstali v Praze v hotelu placeným Oriflame. A abychom si před cestou odpočinuli, rozhodli jsme se v Praze zůstat i v noci z úterý na středu. Jako už jednou předtím jsme se ubytovali v hotelu Amigo City Centre kousek od Nuselského mostu směrem do centra.
Ráno jsme si dali rychlou snídani a vyrazili metrem na Zličín a pak autobusem na letiště Vaška Veškrny Terminál 2. I když jsme měli dost času, šli jsme rovnou k odbavení a pak do tranzitního prostoru. Zatímco odbavení proběhlo téměř bez čekání, ve frontě u roentgenu jsme strávili víc jak půl hodiny. Ale ani to nás nemuselo nijak mrzet, protože po příchodu k odbavovací bráně na nás čekala informace o dvacetiminutovém zpozdění našeho letu. Nudu při čekání na let jsme si krátili korzováním po vcelku nudném prostoru s několika obchody a pokukováním po skupince lidí v čele se Simonou Stašovou a Oldřichem Víznerem, která se (jak jsme se později dozvěděli) vypravila rovněž do Říma nafotit propagační fotky k obnovené premiéře divadelní hry Franca D´Alessandra Římské Noci. Ale nepotkali jsme je tam:) Nakonec jsme se dočkali, nasoukali nás do letadla a vyrazilo se.
Let probíhal bez jakýchkoliv nepříjemností. Malým bonusem nám byla vymetená obloha nad stále ještě sněhem silně pokrytými Alpami, které nabízely úchvatné scenérie. Z Prahy do Říma je to nicméně letadlem jen takový malý skok, takže po přeletu alpských vrcholů jsme si ještě v dálce prohlédli Benátky a už klesali dolů na přistání. I to se pilotům povedlo na první pokus, takže jsme zhruba ve tři hodiny odpoledne přirazili k chobotu na Terminálu 3 římského letiště Fiumicino.
Po vystoupení z letadla jsme si rychle vyzvedli zavazadla a začali hledat způsob, jakým se dostat na hotel. Cena 14 EURO za lístek za vlak do centra sice byla dost vysoká, ale letiště Fiumicino je od Roma Termini, hlavního nádraží v Římě, vzdáleno 33 kilometrů, a tak by se prodražily i jiné formy dopravy. Koupili jsme si tedy dva lístky a nasedli na vlak zvaný Leonardo Express, který je určen výhradně k pendlování mezi letištěm a Římem.
Ve vlaku jsme pár minut čekali na odjezd a za další slabou půlhodinku byli na nádraží Roma Termini. Hledání spoje do Ciampina spojeného s nákupem jízdenky ale bylo trochu zmatečné. Asi hlavním viníkem (kromě mé maličkosti:) asi hodinového zběsilého pendlování mezi informacemi, novinovým stánkem a prodejnou jízdenek byla naše snaha o zakoupení několikadenní permanentky na vlak. Nakonec jsme vzdali marný boj „korunovaný“ nákupem zbytečné třídenní síťové jízdenky na MHD bez vlaků, koupili si dva lístky za 3 EURA celkem a vyrazili na perón hledat náš vlak.
Ani to nebylo bez problémů – jednak všude byla, vzhledem k odpolední hodině, obrovská spousta lidí, ale hlavně si italské dráhy nepotrpí zrovna na hodinářskou přesnost, takže zpoždění 30 minut není ničím neobvyklým. A my se jen s obtížemi snažili uhodnout, jestli je naše zmatené a zbytečné pobíhání po stanici způsobeno naším neporozumněním systému dopravy nebo jen italským nepořádkem. I v tomto případě jsme ale nakonec zvítězili a mohli tak vyrazit na první jízdu do Ciampina.
Cesta trvala jen krátce, za slabou čtvrthodinku jsme byli na místě a vydali se k našemu hotelu. Ubytování proběhlo hladce, dostali jsme pokoj sice malý, ale čistý a uklizený, takže jedinou vadou na kráse se zdála být kombinace dvoukolejné železniční trati a startovací / přistávací dráhy lokálního letiště. To vše v okruhu cca. 100 metrů od hotelu. Především startující letadlo dokáže ze svých motorů vyloudit pěkně silný kravál, obzvláště pokud se jedná o čtyřmotorové Jumbo. Se zavřenými okny se ale kravál ukázal být snesitelný a v noci se snad ani nelétalo, takže nakonec jsme se vyspali dobře každou noc.
Dalším logickým krokem naší cesty byla večeře. Napřed jsme se snažili najít nějakou pěknou restauraci přímo v Ciampinu, ale očividně se nejednalo o turistickou destinaci, takže výběr byl méně než nedostatečný. Rozhodli jsme se tedy vyrazit do Říma na první krátkou procházku spojenou s večeří. Vzhledem k přibývajícímu času jsme se nakonec uvelebili v příjemné restauraci blízko hlavní ulice, nacpali se k prasknutí skvělou pizzou a pastou, všechno zapili bílým vínem a vydali se na cestu do hotelu, kde jsme hned zapadli do postele a začli čerpat síly na druhý den.
