Cestování
Cestuji rád a relativně často, především s drahou polovičkou. Občas se ale vydám i na trochu delší a trochu dobrodružnější výlet, o kterém pak napíšu cestopis. Seznam těch nejkrásnějších zahraničních cest je uveden na této stránce.
Ještě jednou míříme do kempu Paine Grande
Den 11. — Po dvou poměrně náročných dnech, během kterých jsme po svých urazili asi 50 kilometrů a nastoupali přes 2.500 metrů, většinu z toho s těžkými batohy na zádech, si zasloužíme trochu toho odpočinku. Proto jsme raději zůstali zavrtaní ve spacácích a spali až do deseti hodin. Už proto, že po většinu noci bubnoval na stěny stanu déšť.
Výšlap k jezeru Torres a vyhlídce na Torres del Paine
Den 10. — Po ne zcela příjemně strávené noci jsme se ráno zhruba v půl sedmé budili s obavami. Zlověstné ticho jen umocnilo naše černé myšlenky, co si na nás počasí zase přichystalo. O to větší bylo naše překvapení, když venku svítilo sluníčko, sytě modrá obloha byla bez jediného mráčku a foukal jen skoro neznatelný větřík. Neuvěřitelné!
Zdoláváme Valle Francés a vzdorujeme dešti, sněhu i orkánu
Den 9. — První noc v Patagonii ve stanu byla divoká. Mnohokrát nás vzbudil silný poryv větru, který lomcoval stanem a zdálo se, že se každou chvilku spolu s ním vydáme na nedobrovolný let kolem kempu. Naše úsilí při stavbě se naštěstí nakonec ukázalo jako dostatečné, protože stan to všechno vydržel. Přesto jsme v 7 hodin ráno byli všechno jiné, jen ne vyspalí do růžova.
Přejezd do Puerto Natales a pak do NP Torres del Paine
Den 8. — Osmý den naší dobrodružné výpravy po Chile se rozloučíme s výdobytky civilizace a spolu se stanem, spacáky, obrovskými batohy, teplým oblečením a nadšením mladých cestovatelů se vrhneme do divočiny v národním parku Torres del Paine. Než se však dostaneme do kempu a poprvé na této dovolené postavíme stan, bude to ještě pár hodin trvat…
Letíme na jih do Patagonie a pozorujeme tučňáky
Den 7. — Když v půl sedmé ráno zazvoní Hance budík, z voňavých a vyhřátých peřin se nám moc nechce. Ale nedá se nic dělat, letadlo nepočká. V půl osmé jsme už na letišti. Dále to už začíná být rutina – rychlé odbavení u skoro prázdné přepážky Sky Airline, průchod bezpečnostní kontrolou, zevlování v odletovém prostoru, nalodění na palubu letadla a odlet. Vzhůru do Patagonie!
Přejezd do Antofagasty a odlet do Santiága
Den 6. — Dnes se rozloučíme se severní oblastí nazvanou El Norte Grande. Čeká nás dlouhá cesta do Antofagasty, jednoho z největších měst země. Tam u letiště vrátíme naše červené autíčko zpátky autopůjčovně a potom letadlem přeletíme do centrální oblasti Chile, do hlavního města Santiaga. S jedním mezipřistáním ve městě La Serena. Tak jdeme na to.
Západ slunce ve Valle de la Luna
Den 5. (odp) — Po probuzení po odpolední siestičce máme jedinou starost, a to aby se nám nezkazilo počasí. Naštěstí jsme na poušti, takže na obloze je zase vymeteno. Díky GPSce víme, že slunce bude zapadat pár minut před osmou, ale pokoj opouštíme už v půl šesté, raději si necháváme časovou rezervu. Což se záhy ukáže jako docela dobrý nápad.
Gejzíry El Tatio za mrazivého rozbřesku
Den 5. (dop) — Dnešní program začíná už „trochu dříve“, přesně před čtvrtou hodinou ranní. Naším cílem je dopravit se do oblasti nazvané Geyser del Tatio a obdivovat tam horkou vodu tryskající z hlubin země. Nekřesťansky časné probuzení je nutné proto, že nejkrásnější a nejviditelnější jsou prý gejzíry za ranního rozbřesku ve stále ještě ledově vymrzlém vzduchu.
Jedeme na Atacamu a k jezerům Miscanti a Miñiques
Den 4. — První noc na poušti Atacama se nám spalo příjemně. Sice jsme stále ve vysoké nadmořské výšce kolem 2.500 metrů, ale za těch pár dní pobytu ve výškách si naše tělesné schránky už asi trochu zvykly a přizpůsobily se prostředí. A také pravidelné žvýkáme lístky koky, které sice chutnají „velmi nedobře“, ale očividně mají minimálně placebo efekt.
Starodávné umění zvané geoglyfy
Den 3. — Dnešní den se hodláme kulturně obohatit. Pojedeme si prohlédnout starodávná umělecká díla vytvořená nejčastěji na svahu nějakého kopce pouze za pomoci různě zbarveného písku nebo kamení, takzvané geoglyfy. Kromě toho se ještě zastavíme na skleničku ovocné šťávy v jedné z obydlených oáz a nakonec se přesuneme dál na jihovýchod, až do městečka San Pedro de Atacama.
Obdivujeme sopky, lamy a jezera v NP Lauca
Den 2. — Dnes máme v plánu prohlídku národního parku Lauca. Máme krásné počasí, nebe je skoro bez mráčku, tak snad nám to vydrží. A až se dostatečně pokocháme, vrátíme se do Ariky a vyrazíme na jih až do dalšího “malého města” zvaného Iquique, kde máme na dnešní noc domluvené ubytování.
¡Hola Chile! Konečně, po nekonečných 22 hodinách v letadle…
Den 1. — Konečně jsme v cíli našeho několikadenního přesunu do Jižní Ameriky! Malé letišťátko poblíž města Arika je určené pouze pro vnitrostátní lety, proto bez jakýchkoliv překážek projdeme několika chodbami letištní haly k výdeji zavazadel, a o pár minut později už míříme k přepážce autopůjčovny Europcar, kde máme pro následujících 7 dní zamluvené vozítko.
Příprava a dlouhá, předlouhá cesta na dovolenou do Chile
Zážitky z Islandu jsou konečně sepsané, fotky vytříděné a video (skoro) sestříhané, je nejvyšší čas někam zase vyrazit. Chvíli to vypadalo na Nový Zéland, ale nakonec vyhrálo Chile. Je tam taky na co koukat, jsou tam vysoké hory a krásná příroda, plivající lamy, výborné víno, spousta sopek, žádní jedovatí hadi, a až na Santiago málo lidí.
Narozeniny na Krétě v hotelu Rinela Beach
Tak nějak tomu stále nemůžu uvěřit. Ještě ve čtvrtek večer jsem seděl doma, čekal na Hanku, až dorazí z práce a jen v hrubých obrysech spřádal plány na nadcházející prodloužený víkend, protože jsme to z různých důvodů nechali tak nějak na poslední chvíli. Tedy alespoň to tak celou dobu vypadalo…
Koncert skupiny Fun. v Itálii
Koncert skupiny Fun. byl hlavním důvodem naší cesty do Itálie a i kdyby se nic dalšího nepovedlo (jako že naštěstí povedlo:), stála by cesta přes Alpy za to. To, co muzikanti v čele s hlavní trojicí Nate Ruess, Jack Antonoff a Andrew Dost předvedli, dalo zapomenout na všechny rutinerské “hvězdy” žijící ze své minulosti (zdravíme Alanis) a podobná rozporuplné pocity šířící individua.
Cesta do Říma a na hotel (Itálie 2013, den 1.)
Když jsme o Vánocích našli pod stromečkem mimo jiné i dvě vstupenky na koncert stále populárnější skupiny Fun., znamenalo to jediné – koncem dubna vyrazíme do Říma. Při hledání vhodného leteckého spojení jsme se nakonec shodli na tom, že v Itálii strávíme čtyři noci a kromě koncertu si užijeme i samotné hlavní město.
Hotel Carabela Beach Resort a vše kolem něj
Co vás napadne, když se řekne „Dominikánská republika“? Bude to azurová voda, bílé písečné pláže a krásné počasí? Pokud ano, pak jste na tom stejně jako my, protože naší první společnou lenošivou a odpočinkovou dovolenou jsme s Hankou v zimě roku 2013 strávili právě v této malé ostrovní zemičce. A tady je pár vzpomínek.
Ohlédnutí za dovolenou na Islandu v létě roku 2012
A je to za námi, první společná dovolená na Islandu je minulostí. Strávili jsme spolu krásných 16 dní, během kterých jsme autem obkroužili Island kolem dokola a prohlédli si snad to nejkrásnější, co tento malý ostrov může nabídnout. Zažili jsme toho spousty, nafotili stovky krásných fotek a kochali se bezpočtem nádherných pohledů a scenérií. Prostě nádhera!
Majáky v Garðskagi, koupání v Modré laguně a odlet
Den 16. — Poslední den máme v plánu návštěvu východního cípu poloostrova Reykjanesskagi u města Garður, prohlídka pevninského zlomu rozdělujícího euroasijskou a severoamerickou pevninskou desku u města Hafnir a nakonec koupání v nejznámějších přírodních přírodních lázních nazvaných Modrá laguna. A pak samozřejmě vrácení auta a odlet.
Celodenní procházka po Reykjavíku
Den 15. — Předposlední den našeho pobytu máme na programu jediný bod – obhlídku Reykjavíku, hlavního města Islandu. Těšíme se především na dominantu města, katedrálu Hallgrímskirkja, ale zajímavá bude určitě i nová koncertní hala Harpa nebo ulice v centru pojmenovaná Laugavegur, tedy stejně, jako trek skrz Duhové hory.
Gejzíry v Gejsiru, vodopád Gullfoss a starodávná oblast Þingvellir
Den 14. — Dnes náš čeká nás zdaleka nejnavštěvovanější oblast celého Islandu nazvaná Zlatý Okruh. Nejdříve se pojedeme podívat na gejzíry v oblasti Haukadalur, kde mimo jiné občas stříká ten, který dal všem gejzírům jméno. Pak navštívíme mohutný vodopád Gullfoss, a nakonec nás čeká geograficky i historicky zajímavá oblast Þingvellir.
Duhovými horami z Hrafntinnuskeru do Landmannalaugaru — (Skógar-Landmannalaugar, den 4.)
Den 13. — Dnes nás čeká sice závěrečná, ale zároveň nejkrásnější etapa treku, projdeme se skrz Duhové hory. Celkem urazíme asi 12 kilometrů s převýšením 500 metrů, ale vysilující by to být nemělo. Kromě prvního krátkého úseku se bude jenom pozvolna klesat až do samotného cíle v Landmannaulagaru, a ani terén by podle průvodce neměl být náročný.
Kolem jezera Álftavatn z Emstruru do Hrafntinnuskeru — (Skógar-Landmannalaugar, den 3.)
Den 12. — Třetí den našeho čtyřdenního treku plánujeme dát si do těla zase trochu víc, cesta z Emstruru do Hrafntinnuskeru proto bude mít přes 28 kilometrů a převýšení skoro 550 metrů. Kromě krásného výhledu do okolí nás ke konci cesty bude čekat první setkání s pestrobarevnými kopci Duhových hor, více méně hlavní smysl naší cesty.
Údolím řeky Markarfljót z Þórsmörku do Emstruru — (Skógar-Landmannalaugar, den 2.)
Den 11. — Když jsme se ráno kolem osmé hodiny probudili, byla už chata skoro prázdná, kromě nás v ní zůstalo už jen pár dalších cestovatelů. Sbalili jsme si naše prádlo, snesli si batohy z prvního patra do přízemí a obuli se. Na rozdíl od oblečení měly boty k úplné dokonalosti dost daleko, ale díky „ovečkovským“ ponožkám z Merina nepředstavovala mírná vlhkost velký problém.
Průsmykem mezi ledovci ze Skógaru do Þórsmörku — (Skógar-Landmannalaugar, den 1.)
Den 10. — Budíček je někdy mezi osmou a devátou hodinou ranní a než se nasnídáme, dobalíme a vylezeme před hotel, je deset. Venku je však mírná rozmrzelost ze zdržení rychle přebita, protože lije jako z konve. Autem popojíždíme pár stovek metrů na parkoviště u informačního centra, které se nachází přímo před 62 metrů vysokým vodopádem Skógafoss.
Vodopád Svartifoss a nejjižnější výběžek země v Dyrhólaey
Den 9. — Po tradičním ranním rituálu se rozhodujeme pro prohlídku okolí. Konkrétně máme v plánu procházku k vodopádu Svartifoss a návštěvu čela ledovce Skaftafellsjökull. Později se dnes ještě chceme podívat i na trojici zkamenělých trollů Reynisdrangar u městečka Vík-í-Mýrdal, a zapomenout nechceme ani na nejjižnější výběžek Islandu v Dyrhólaey.
Skútry na ledovci Vatnajökull a návštěva jezera Jökulsarlón
Den 8. — Ráno si trochu poležíme, přeci jen jsme včera dorazili dost pozdě. Během snídaně vymýšlíme program pro dnešní den, protože kromě místa přespání poblíž národního parku Skaftafell máme prázdný diář. Nakonec se shodnem na tom, že se pojedeme podívat na ledovec Vatnajökull, konkrétně na ledovcový splaz Skálafellsjökull, a prohlédneme si ledovcové jezero Jökulsarlón.
Výlet na Kraflu, vodopád Dettifoss a kaňon Ásbyrgi
Den 7. — I když byl včerejší den jedním slovem úžasný, únava si vybrala svou daň a my se potřebujeme pořádně vyspat. Budíček kolem půl deváté proto je rozumným řešením. Podle itineráře na nás čeká výlet na další sopku, tentokrát Kraflu, návštěva nejmohutnějšího vodopádu Dettifoss a nakonec kaňon Ásbyrgi zarostlý skutečným islandským lesem!
Výlet na Askju a koupání v lázních Jarðböðin u Mývatnu
Den 6. — Je šest hodin, nejvyšší čas připravit se na dnešní celodenní výlet do kráteru sopky Askja. Moc jsme toho sice nenaspali, ale nadšení pro věc a energetický nápoj dělají se znaveným tělem divy. Rychle balíme a všechny potřebné věci cpeme do jednoho velkého batohu; vše ostatní bude muset zůstat v autě. Hlavně nesmíme zapomenout na jídlo a pití!
Vodopád Goðafoss, jezero Mývatn a velryby u Húsavíku
Den 5. — Naše přání vyslovené před usnutím se skutečně vyplnilo, ráno nás místo bubnování deště budí příjemné ticho. Když se ale konečně vyhrabeme ze spacáků a vyvalíme před stan, naše nadšení rychle chladne. A to nejen proto, že trochu fouká a venku je hodně vlezlá zima nepříjemně zalézající za nehty. Především obloha nám dělá starosti, protože neslibuje žádné brzké zlepšení.