GeoKoPr 2012 aneb jak to všechno začalo

autor: Čvn 9, 2012GeoKoPr0 komentářů

Bylo… Nebylo… Kdysi dávno, tak dávno, že si to pamatují jen pradědové našich pradědů a prababičky našich prababiček, přišla Hanka s tím, že banda místních nadšenců hledajících „poklady“ pořádá takový menší pochod z Olomouce, respektive ze Svatého Kopečku u Olomouce, až na Praděd. Celkem něco málo přes 80 kilometrů. Po několika dnech zvažování nad tím, jestli samotná účast na takovém podniku není známkou závažné duševní poruchy, jsme se rozhodli přihlásit se a vyzkoušet to. Dovolená na Islandu se blížila a přípravu nebylo radno podceňovat.

Start pochodu byl stanoven na pátek 8. června, šestou hodinu večerní, sraz na autobusové zastávce u Svatého Kopečku. S minimálními zkušenostmi z podobných akcí jsme se i v den pochodu bezelstně vypravili do práce, i když já pouze virtuálně formou home officu. Po čtvrté hodině jsme se začali chystat, sbalili si batůžky, oblékli se a vyrazili tramvají na Hlavní nádraží, odkud jezdí na Kopeček přímý autobus.

Na startu je již živo, celkem se nás na sešlo kolem šedesáti. Počasí je perfektní a i když předpověď trochu strašila, zatím svítilosvítí sluníčko a je příjemně teplo. Po společném focení a krátkém proslovu organizátora Geldy (na fotce úplně vpravo v červeném tričku) si vyzvedáváme účastnický dřevěný žetonek a vyrážíme směr Praděd. Nutno podotknout, že přímo vražedným tempem:)

Prvních třicet kilometrů se nám jde dobře a většinu času se držíme na dohled vedoucí skupince. Trasa vede chvíli lesem, chvíli po poli a občas i po silnici. Cestou se stavíme na vodu v Těšíkově (Těšíkovská kyselka) a v Modré studánce u Dalova. Začíná drobně mrholit a v dálce vidíme blesky, ale výraznější zhoršení počasí se nám vyhýbá. Zhruba po 30 kilometrech a pěti a půl hodinách (tedy chvílli před půlnocí) dorážíme do hospody ve vesničce Hůzová. Naštěstí mají otevřeno:) Doplňujeme cukry a tekutiny, počítáme prsty na nohách a puchýře, lepíme prvních 30 náplastí a přezouváme se do horské obuvi, protože teď už to bude náročnější. Myšlenky na ukončení pochodu už nejsou tak aktuální, po hodině odpočinku poněkud volnějším tempem pokračujeme.

Hned po pár metrech jsme přišli k zarostlé louce, kde největší nepříjemnost představuje silná rosa a tedy spousta vody. Na naší outdoorovou obuv si ale nepřijde:) Po průchodu vesničkou Sovinec překračujeme hranice Olomouckého kraje a jdeme dál k Rešovským vodopádům. K těm dorážíme ještě za tmy něco po čtvrté hodině. Při lezení po extrémně kluzkých kamenech vedle vodopádů velebíme trekové hole a jen si tiše přejeme, ať už jsme nahoře. Naštěstí se povedlo hned napoprvé a my se po krátkém odpočinku vydáváme zase na cestu. Ještě o něco unavenější a ještě o něco víc pomalu.

Začíná se rozednívat, ale energie nám to moc nepřidává. Tempo stále upadá a doba mezi přestávkami zkracuje. Z posledních sil docházíme k hospodě u hlavní silnice. Táboříme v autobusové zastávce, protože hospoda otvírá až v 8, a mezitím řešíme, co dál. Po krátké debatě a zhodnocení našich šancí pochod dojít až do cíle se pozvolna rozhodujeme pro jeho ukončení. Hodně nám v tom pomáhá i silný liják, který se z nenadání spustil, takže otevření hospody a teplou snídani vnímámje jako dar z nebes. V hospodě píšeme Geldovi ukončovací SMSku, snídáme a objednáváme taxíka pro přiblížení do Šumperka. Ze Šumperka je to vlakem do Olomouce cobydup, ale nám je to jedno – hlavně, že to jede samo:)

I když jsme nedošli až do cíle, hodnotíme výlet jako povedený. 60 kilometrů a 1300 výškových metrů s minimálním tréninkem není špatný výsledek. Jako hlavní příčiny nezdaru vidíme ostré sluníčko ve dne, tmu v noci a bolavé nožičky. Díky nasbíraným zkušenostem s tím ale příště budeme počítat, takže pokud se uspořádá i pátý ročník pochodu, budeme připraveni.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pin It on Pinterest