Majáky v Garðskagi, koupání v Modré laguně a odlet

Den 16. — Je to smutné, je to mrzuté, ale nedá se nic dělat, dnešní den je na Islandu naším dnem posledním. Naše letadlo naštěstí odlétá až pozdě odpoledne, proto máme spoustu času užít si i tento neúplný den. V plánu je návštěva východního cípu poloostrova Reykjanesskagi u rybářského městečka Garður, prohlídka pevninského zlomu rozdělujícího euroasijskou a severoamerickou pevninskou desku u obce Hafnir a nakonec koupání v nejznámějších přírodních přírodních lázních nazvaných Modrá laguna. A pak samozřejmě vrácení auta a odlet.

V deset hodin se loučíme s majiteli penzionu Home, nasedáme do auta a odjíždíme na západ skrz rybářské městečko Garður až na nejzápadnější část poloostrova Reykjanesskagi. Parkujeme auto a začínáme krátkou prohlídku místa. Hlavním lákadlem je dvojice majáků. Starší z roku 1897 je čtvercového půdorysu, je vysoký asi 11 metrů a jeho bílou barvu zdobí dvojice červených pruhů. Kromě navigační funkce sloužil i jako pozorovatelna pro sledování tažných ptáků. Do pomyslného důchodu odešel v roce 1944, kdy byl pár desítek metrů od pobřeží postaven maják nový, celý bílý a vysoký 28 metrů. Kromě majáků okukujeme i dvojici lodí vytažených na břeh, venkovské muzeum umístěné v jedné z budov si necháváme na jindy.

Druhou zastávkou na naší cestě bude „most mezi kontinenty“ v Sandvíku, což je pár kilometrů od vesnice Hafnir. Když v půl dvanácté dorážíme na místo, nevypadá to z parkoviště na první pohled nijak výjimečně. Všude kolem stará láva, čas od času nějaká malá rostlinka nebo trs trávy. Po sto metrech přicházíme k mostu, který překlenuje mělkou, jen několik metrů hlubokou průrvu. Pořád nic extra. Až z průvodce a z nedaleko stojící tabule se dozvídáme, že mostek ve skutečnosti překlenuje pevninský zlom rozdělující euroasijskou a severoamerickou pevninskou desku, které se od sebe navíc oddalují z geologického hlediska obrovskou rychlostí přes 2 cm za rok. Tento zlom vede skrz celý Island, ale na tomto místě patří k lépe patrným. Nepřehlédnutelná je ovšem činnost sopek ležících přímo na zlomu, mimo jiné tam je Krafla, Askja, Katla i nedávno k životu probuzený vulkán Eyjafjallajökull.

Přes silného ducha místa toho ale není moc k vidění, tak po chvilce focení a popocházení po mostku tam a zpátky nasedáme do auta a míříme k poslednímu bodu našeho itineráře, k přírodním lázním Modrá laguna (v islandštině Bláa lónið). Lehce pikantní je skutečnost, že voda v lázních je ve skutečnosti odpadní voda vypuštěná z geotermální elektrárny Svartsengi stojící nedaleko. Vodní plocha vznikla samovolně v roce 1976, od roku 1981 byla známa jako místo pro koupání s léčivými účinky, a teprve v roce 1992 se kolem přírodního koupaliště začaly formovat lázně v pravém slova smyslu. Díky silnému průtoku se celá voda v lázních vymění každé dva dny. Teplota vody v lázních se pohybuje mez 37 a 39 stupni Celsia a zvláštní mléčné modro-zelené zbarvení vody má na svědomí silná koncentrace rozpuštěných křemičitých a sirných minerálů.

Po příjezdu a zaparkování auta na slušně zaplněném parkovišti jdeme skrz koridor vydlabaný v lávovém poli až ke vstupu do lázní. Kromě nepříjemné fronty nás zaujme především cena, protože základní vstupenka přijde na 40 EURO za osobu. Vzhledem ke skutečnosti, že se koupeme vlastně v odpadu a všude je hlava na hlavě, je to docela slušná komerce. Ale když už jsme tady, tak se to snažíme neřešit. Vystojíme si frontu, zaplatíme a za pár minut jsme po důkladné očistě těla (na Islandu si na to v lázních prý hodně potrpí) u bazénu.

První dojmy jsou smíšené. Prostředí je krásné, o tom není pochyb, ale počasí by mohlo být lepší, i přes občas svítící sluníčko je zima a tmavé mraky na obzoru nevěstí nic pěkného, ale hlavně všude je lidí jako v Praze Podolí v červenci v sobotu odpoledne. Jakmile si však vlezeme do vody, chmury okamžitě mizí. Je to vážně skvělý pocit se cachtat ve vodě a od hladiny se bazén nezdá ani tak plný. A když si k tomu koupíme pivko v plastovém kelímku, je relaxace dokonalá. Teplá voda příjemně prohřívá tělo, nohama ryjeme v bahýnkovitém dně a hrozivé mraky už nevypadají tak strašidelně jako před chvílí. Po chvíli jdu pro foťák, protože tohle rozhodně stojí za zaznamenání. I když už nefunguje na 100%, snad ho neutopíme úplně, protože vody je naštěstí maximálně po prsa.

Když se dostatečně vydovádíme, všimneme si místního „kosmetického střediska“. V dřevěné ohrádce je k dispozici velké množství bílého bahna, které si můžeme nanést na tělo a využít skvělých léčebných účinků různých minerálů. Chvilku váháme, ale jelikož se v tom už stejně hodinu koupeme, nakonec si ho po vzoru ostatních lidí napatláme na obličeje. A hned se cítíme o 3-21 let mladší.:)

Bohužel, čas letí jako splašený. Ani se nenadějeme a jsou dvě hodiny. Za necelé 4 hodiny nám letí letadlo, proto se balíme a jdeme se do šaten umýt a převléct. Očista je trochu složitější, protože teplá voda ve sprše má dost podobné složení jako voda v bazénu, ale nakonec se nám to povede a my se setkáváme u východu. Ještě před odjezdem si jdeme prohlédnout okolí areálu. Vodní plocha lázní je totiž jen malou částí z celkové plochy přírodní nádrže, navíc bez lidí vypadá přeci jen lépe. S pohledem na geotermální elektrárnu Svartsengi na horizontu se s areálem Modré laguny loučíme a s definitivní platností vyrážíme na letiště.

Cestou se ještě snažíme natankovat, protože auto se má vrátit s plnou nádrží. Bohužel se to ukáže jako dost obtížný úkol, protože jediná benzínka na hlavní cestě má problém s tankovacími terminály a nedá se platit kartou. Po půlhodinové marné snaze o nápravu, kdy se u pumpy vytvořila slušná zácpa, nakonec rezignujeme a jedeme hledat nějakou benzínku do města Keflavík. To se nám nakonec podaří a dvě a půl hodiny před odletem vracíme našeho Hyundaje i30 zpátky do rukou pracovníka autopůjčovny. Předání proběhlo hladce, prohlídka vozu byla zběžná, nějaké drobné škrábance se nijak neřešily, prostě pohoda. Odbavení zavazadla i čekání na otevření přepážky uběhlo jako voda a pár minut před šestou hodinou večerní se naše nádherná návštěva Islandu stává definitivně minulostí.