Mírně užitečné informace o Tenerife – tipy, triky, ceny, ubytko a tak…
U svých předchozích cestopisů občas dostanu dotaz na nějaký konkrétní tip, nebo ekonomický aspekt cesty. Rozhodl jsem se proto udělat samostatnou stránku, kde budoou jak praktické zkušenosti a doporučení, tak přehled nejdůležitějších výdajů. Rovnou ale upozorním na to, že to je čistě subjektivní pohled nijak výrazně zkušeného, jen pokročilého turisty, takže se klidně může stát, že vaše zkušenost bude přesně opačná… 🙂
V první části příspěvku jsem dal dohromady tak nějak chronologicky tipy na to, co mi pomohlo v přípravách na expedici, co jsem vyzkoumal a s čím jsem se pak musel potýkat.
Proč Tenerife?
Tenerife jsem si vybral z několika důvodů. Jednak se tam mluví španělsky, a já si chtěl konečně v reálu vyzkoušet, jestli léta strávená nad Duolingem nejsou jen ztráta času. Dále je to přeci jen teplejší oblast, než Irsko, kde jsem se toulal minulý rok. Ale není to zase jen vyprahlá poušť, Tenerife nabízí od všeho trochu – hory, údolí, moře, města, skály, pláže, vesnice, lesy i pouště. Nejvyšší hora celého Španělska Pico del Teide měřící 3.715 metrů, je už je jen taková třešnička na dortu.
Zatřetí je to bezpečná země, takže se sólo cestovatel nemusí zas tak moc bát. Ani lidí, ani přírody. A v neposlední řadě nabízí spoustu turistických tras v čele s GR-131, různé obtížnosti a různé délky, ze kterých se dá poskládat pěkná okružní cesta. Takže jsem se ani moc dlouho nerozmýšlel, objednal letenky a začal se připravovat.
Přípravy
Při přípravách na expedici se ve mě perou dva protichůdné požadavky. Na jednu stranu nemám moc rád překvapení (obzvlášť ta méně příjemná), takže preferuji důkladnou přípravu a jasný itinerář. Na stranu druhou si ale chci nechat i velký prostor pro to být okouzlen krásami přírody, nadšen panorámaty a příjemně unaven výstupy. A to i v situaci, že to nakonec v reálu nevypadá tak, jak na Instagramu. Nebo se plánovaný výlet kvůli zásahu vyšší moci vůbec neuskuteční. Takže zas tak moc do detailu to taky nechci řešit, abych pak nebyl zklamán.
Na úplném začátku si tak vyberu termín. Jak podle ceny letenek a období (prázdniny vs. mimo sezónu), tak podle nějakého statisticky přijatelného počasí. Na Tenerife jsem se rozhodl pro druhou polovinu června – ještě to nejsou úplně prázdniny, lidí tam bude snad přijatelně a ubytování i letenky jsou trochu levnější, ale už bude dost teplo i ve výšce nad 2.000 metrů, kde budu trávit významnou část cesty, nebo dokonce na koupání.
V druhém kroku si udělám hrubý, velmi hrubý plán cesty a itinerář. Zabere mi to pár dnů studování různých stránek a blogů na internetu, hledání letenek na různých vyhledávačích, zkoumání existujících značených stezek a treků na webu AllTrails.com, vybírání vhodných ubytování na Booking.com, číhání na rezervaci volných permitů na místa, kam je vstup regulován a tak všelijak podobně. To všechno si den po dni zapisuji a postupně naklikávám v úžasných Mapách.cz.
Jakmile to všechno do sebe zapadne a navazuje a já vím, kdy odletím, kudy budu chodit, kde budu spát, kde budu jíst, kde nakoupím, kde naberu vodu, kde se vykoupu a samozřejmě kdy se vrátím, všechno to najednou objednám a zarezervuju. U hotelů a penzionů preferuji ta, která mi co umožní co nejposlednější možnost změny termínu, nebo rovnou zrušení pobytu. Nejednou už se mi to vyplatilo. Naopak letenky beru jako záchytný bod, tam jdu primárně po ceně a délce letu, rozšířené služby mě moc nezajímají.
Orientace
Jsem na místě, batoh na zádech, jiskra v očích, touha v srdci. Pravděpodobně nejdůležitější pro mě je neztratit se a dojít úspěšně z místa startu do místa předpokládaného cíle. K tomu využívám kombinaci online a offline aplikací a technických vymožeností.
Pro mě naprosto nejužitečnější služba Seznamu, navíc i ve formě aplikace pro iPhone umožňující stáhnout si mapy offline. Na naklikání trasy, průzkum jednotlivých zajímavostí kolem cesty a následný export do GPX naprostá špička. Nakliknou trasu mám samozřejmě uloženou, abych se mohl na cestě podívat a řešit případné komplikace či změny. Obzvlášť užitečné v horách, kde mi nejen rychle spočítá vzdálenost, kterou musím ujít, ale i ukáže převýšení. Někdy je tak lepší zvolit trochu delší, ale mnohem méně stoupavou trasu. Export GPX nahrávám do hodinek Garmin, které mi slouží jednak jako záznamník, a pak mě pípnutím upozorní na to, že jsem omylem z trasy sešel. Na druhou stranu není dobré Mapám věřit bezvýhradně. Ne všechny informace tam uvedené jsou aktuální, což platí především o zdrojích pitné vody, případně o otevíracích dobách obchodů a restaurací.
Velmi příjemné překvapení, kvalita místního turistického značení překonala mé očekávání. Červeně jsou značené dlouhé trasy nad 50 kilometrů (GR – Gran Recorrido) a obecně platí, že je k jejich zdolání potřeba více jak 1 den. Žlutě jsou značené krátké trasy od 10 do 50 kilometrů (PR – Pequeño Recorrido), které se vesměs dají zvládnout během jednoho dne. Poslední, zelené, jsou místní stezky (SL – Sendero Local) do 10 kilometrů, často tvořící okruh, které vedou kolem nějaké místní zajímavosti. Hlavním způsobem značení jsou barevné značky na kamenech, stromech a dalších nehmotných předmětech, podobně jako u nás. Doplňkově jsou to směrovky a kilometrovníky na křižovatkách a informační tabule. Asi nejvíc mě nadchla značka „špatná cesta“, která na většině křižovatek zřetelně ukazuje „tudy cesta nevede“ a která mi přijde vážně skvělá a praktická. A během pobytu mi ušetřila hóóódně vysoký počet zbytečných kilometrů.
Další velmi užitečná online služba, tentokrát z dílny místních úřadů, mající i svou aplikaci pro Apple. Cílem aplikace je nabízet především aktuální informace o schůdnosti tras, výstrahy a novinky, ale obecně toho je v ní schováno mnohem víc. Pro mě byla klíčová mapa s přehledným zobrazením uzavřených tras a v nepravidelných intervalech i jejich aktualizovaný seznam. Kromě míst uzavřených při velkém požáru v roce 2023 umí zobrazit třeba i místa, kde bude probíhat odstřel přemnožených muflonů. Dále je k dispozici plánovač, kde si méně připravený turista může ad-hoc naplánovat pěkný výlet, seznam všech stezek včetně informací o jejich délce, převýšení a obvyklém čase průchodu, turistických objektů typu kempy nebo návštěvnická centra, seznam bezpečnostních výstrah a tak podobně. Rozhodně doporučuji stáhnout a v pravidelných intervalech kontrolovat.
Nocování a přespávání
Noc se dá na expedici trávit různě. Nejlepší je ale dobře se vyspat a nabrat síly na další den. Způsobů, jak tak učinit, je mnoho, já využil jen několik z nich. Pokud jde o hotely a penziony, jejich seznam najdete níže. Zde jsem se tématu věnoval jen obecně.
Asi nejbezpečnější je zůstat pod střechou a jako bonus dostat ráno najíst. Služeb na zprostředkování ubytování je spousta, já dlouhodobě využívám Booking.com. Ubytování jsem vesměs objednával dopředu a v cenovém rozmezí 80-100 EUR, dvakrát jsem ale řešil přespání doslova na poslední chvíli. Díky tomu, že nebyla ještě úplná sezóna, nakonec úspěšně. Zároveň můžu spokojeně konstatovat, že jsem ani jednou nebyl vysloveně zklamán.
U kempů to je trochu složitější. Určitě existují i soukromé, ale ty jsem nějak aktivně nehledal a nenašel. Pak je na Tenerife asi 16 kempů státních. Ty jsou sice zadarmo, ale místo v nich si je nutné dopředu rezervovat. Což jde jen na měsíc dopředu. Takže při delším plánování je nutné doufat, protože jako chodec jednoduše 30 kilometrů do dalšího kempu nepřeskočíte.
P.S. Aktuálně probíhá přesun online rezervací na Tenerife ON, teď je to tak nějak všelijak.
Své výdaje jsem se snažil strukturovat a nějak seskupit. Součástí přehledu není vybavení (to má samostatnou stránku) a pak nákupy především jídla a pití v různých obchodech, ale jinak je tam vesměs vše.
Většina cen je v EURO. Nepřeváděl jsem to, aktuální kurz byl něco málo přes 25 korun za jedno Éčko.
Letenky
Základem úspěšné expedice bylo pořízení letenek. Kupoval jsem je s dostatečným předstihem, ale stejně se to pár týdnů před startem trochu zkomplikovalo. Nakonec se ale konal happy end.
Letět se Smartwings sice nebylo nejlevnější, konkurence se občas dostala i o pár stovek níž, ale rozhodně nejrychlejší. Jako jediná společnost totiž z Prahy na Tenerife (jižní letiště) lítá přímo, takže let trvá mezi 5 až 5,5 hodiny. Člověk sice musí počítat s nízkonákladovkovými móresy, ale oba lety proběhly v pohodě, takže si nemůžu stěžovat.
Doprava
I když jsem plánoval chodit především po svých, nějakému tomu zrychlenému přesunu v rámci ostrova jsem se nevyhnul. Nicméně především díky velmi husté a velmi kvalitní autobusové hromadné dopravě to nebyl nijak stresující zážitek.
Se zelenými autobusy jsem absolvoval dvě cesty. První byla z letiště Tenerife Sur do letoviska Los Cristianos, vzdáleného asi 21 kilometrů.
Jednou jsem na Tenerife využil i služeb taxi. Poslední den jsem se nechal odvézt na letiště Uberem, protože můj preferovaný Bolt na ostrově jaksi služby neposkytuje.