Irsko 2023
The Western Way – Slí an Iarthair | Oughterard -> Bunneyconnellan – 261 km / +3.838 m / -3.680 m | 16. – 26.9.2023 – 9 dní
Už delší dobu mi při každém dalším reportu z dokončené stovky ukápla při pohledu na dlouho neaktualizovanou sekci Cesty pomyslná slzička. Což o to, s drahou polovičkou cestujeme stále hodně, v Čechách i v cizině, ale to správné dobrodrůžo s batohem na zádech a spaním ve stanu to úplně není. Proto jsem se na začátku srpna zamyslel a po krátkém domácím vyjednávání a několika týdnech příprav v půlce září odletěl na svou první velkou zahraniční sólo expedici. Vydám se na trek zvaný The Western Way, přes 250 kilometrů dlouhé putování severozápadním okrajem Irska.
Těšil jsem se, ale zároveň měl i trochu obavy, jak tohle mé cestování vlastně dopadne. Od poslední expedice uplynulo už 8 let a navíc tentokrát budu odkázaný jen sám na sebe… 🙂
Příprava a cesta na expedici do Irska 2023
Co mě napadne, když se řekne Irsko? Těžko říct… Jameson, jemná irská whisky. Ovce pasoucí se na večně zelených kopcích. Velmi dobří hráči kolektivní hry zvané ragby. Zelený trpaslík Leprikón a národní patron, svatý Patrik. A pak ještě černé pivo Guiness, jinak už asi nic. Takže je otázkou, proč mě napadlo vybrat si pro svou první expedici po letech zrovna tento ostrov. Nicméně stalo se a já mohl začít s přípravou.
Moje výbavička alias Gear List pro Irsko 2023
Doby, kdy se na expedice chodilo s krosnou s kovovou výstuží, chlebem se smaženým řízkem, vlněným svetrem a pohorkami, které svým pohodlím připomínaly španělskou botu, jsou naštěstí pryč. Dnes je k dispozici nepřeberné množství materiálů, přípravků a předmětů, které pochodníkovi na tůře pomohou překonat nejednu obtíž či svízel, a které jsou lehké, odolné a rychloschnoucí. A také vesměs hodně nebo ještě více drahé…
Letmý start The Western Way (Oughterard -> Maumeen, TWW den 1.)
Den 1. — Autobus pomalu mizí v dáli a já si začínám uvědomovat, že mé dobrodružství právě doopravdy začíná. Čeká mě přes 250 kilometrů chůze neznámem, z toho zhruba 35 kilometrů ještě dnes. Sice jsem už více jak 24 hodin na nohou, ale o dostatečný přísun energie i optimismu se zatím stará adrenalin, takže není nejmenší důvod pochybovat o úspěchu. Dokonce před chvilkou přestalo i pršet, proto nechci otálet a vydávám se na cestu.
Málo lidí, málo asfaltu (Maumeen -> Derrintin Lough, TWW den 2.)
Den 2. — Včerejšek byl dlouhý, náročný a minimálně ke konci možná až trochu moc napínavý. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a dneska už můžu být celkem v pohodě. Čeká mě totiž další pořádná porce kilometrů, dokonce o 2 víc, než včera. Nicméně batoh na zádech skoro ani necítím a nohy taky fungují bez problémů, tak můžu být netypicky až mírně optimistický. Obzvlášť, když ráno vykouknu ze stanu a zjistím, že i tady v Irsku mají tu krásnou svítící věc zvanou sluníčko!
Počasí je na draka (Derrintin Lough -> Westport, TWW den 3.)
Den 3. — Jestli byla moje první noc ve stanu trochu dobrodružná, tak dneska to byl regulerní fičák. Pokud se počasí hodlá i nadále horšit tímto tempem, konec světa očekávám nejpozději v pátek v podvečer. Stan naštěstí drží. I moje hodinky hodnotí dnešní noc jako „slušnou, i když s častým probouzením“, tak bych si asi ani neměl stěžovat. Ale jestli to takhle bude pokračovat… Jediné, co mě v chladném ránu těší, je vidina následující noci v peřinách a pod střechou.
Oddychovka po cyklostezce (Westport -> Newport, TWW den 4.)
Den 4. — Čtvrtý den jsem si už před měsícem plánovaný jako oddechovější. A přijde vhod. Noc v posteli byla příjemná, nicméně pro tělo i mozek to byl trochu šok, podle hodinek jsem si zas tak suprově neodpočinul. Největší starosti mi ale dělá noha. Začínám se smiřovat s tím, že to není jen nějaké přechodné namožení, které za dva dny odezní. Podle všeho by nejvíc pomohl naprostý klid, ale to je něco, co nemůžu a ani nechci noze dopřát. Dokud můžu, půjdu dál.
Vzhůru do parku Wild Nephin! (Newport -> Wild Nephin NP, TWW den 5.)
Den 5. — Po včerejší kratší, jednodušší a méně záživné etapě mě dneska opět čeká přes 30 kilometrů šlapání, zhruba polovina z toho již v národním parku Wild Nephin. Z důvodu bolavé nohy i raději vypustím úvodní plánovaný okruh kolem jezera Furnace Lough, kromě jednoho opatství tam toho stejně nemělo být moc zajímavého. Alespoň budu dřív v parku a bůh ví, jak to tam vlastně bude vypadat. Třeba mi trochu pošetřené energie přijde vhod.
Putování mezi větrníky (Wild Nephin NP -> Sheskin Forest, TWW den 6.)
Den 6. — Nocování v národním parku daleko od lidí, daleko od civilizace bylo super. Před usnutím jsem ještě chvíli na mobilu zkoumal možnosti pro dnešní trasu, ale protože ráno bývá moudřejší večera, nakonec jsem toho nechal a věnoval se odpočinku. Předpověď počasí na dnešek je celkem optimistická, ale terén je tu obecně velmi náročný bez ohledu na to, jestli zrovna prší nebo svítí sluníčko. Tak se mi dlouhý, vydatný spánek bude jistě hodit.
Na severu u moře (Sheskin Forest -> Killala, TWW den 7.)
Den 7. — Jen co nedaleko přestal jezdit pilný zaměstnanec státních lesů, upadl jsem do hlubokého spánku. Jako ukolébavku jsem měl troubení jelenů v říji, kteří svou partnerku pro vášnivou noc naštěstí hledali v dostatečné vzdálenosti od mého stanu. Ale jinak jsem až do šesti do rána nevěděl o světě. Moje vrstevnaté lože splnilo úkol na jedničku, spalo se mi fakt dobře. Dost na to, abych hned po probuzení začal s čelovkou na hlavě balit a s úderem sedmé ranní mohl vyrazit na dnešní cestu.
Déšť, psi a betonová loď (Killala -> Ballina, TWW den 8.)
Den 8. — Dnes je předposlední den mého treku. A při pohledu na svou pravou nohu musím upřímně přiznat, že jsem tomu rád. Čeká mě sice jen 15 kilometrů, ale více méně pouze po asfaltu, který si s bolavým chodidlem moc nerozumí. Navíc má podle předpovědi celou dobu pršet. Naštěstí si můžu přispat, snídaně se podává až od devíti. A i když asi ani dneska nebudu trhat rychlostní rekordy, být v cíli moc brzo se nemusí vyplatit, nerad bych musel někde zmoklý dlouho čekat.
Až na konec světa… a zpět! (Ballina -> Cíl -> Ballina, TWW den 9.)
Den 9. — Poslední den mého treku po Irsku mě čeká skoro 40 kilometrů. Více jak polovina na cestě do cíle, který bůh-ví-proč leží tak nějak uprostřed země nikoho, u silnice R294 mezi typickými irskými kopci. Během přípravy jsem nebyl schopen dohledat, proč zrovna tam, čím je to místo zvláštní nebo významné. Trochu doufám, že tam na mě bude čekat nějaké příjemné překvapení, které tohle zvláštní finále ospravedlní. Protože varianta, že bych tuto poslední část vynechal a trek neušel celý, vzhledem k mé povaze naprosto nepřipadá v úvahu.
Návrat z Irska 2023
Den 10. — Nastal čas návratu. Poslední irské probuzení bylo příjemné, vyspal jsem se takříkajíc do růžova. A dokonce venku neprší! Jen ten batoh se mi nějak smrsknul, nacpat do něj všechny věci, které chci vzít s sebou domů, není úplně jednoduché. Ale nakonec se to povede a ani tu neplánovaně nemusím nic nechat. Podle instrukcí majitele hotelu nechám klíč v pokoji, tak se ještě naposledy podívám do skříní a pod postel, jestli jsem na něco nezapomněl, a pak s bolavýma nohama opatrně scházím do přízemí. Když za mnou zaklapnou dveře, moje celodenní cesta domů právě začíná.
Ohlédnutí za dovolenou v Irsku na podzim roku 2023
Pro svou první sólo expedici jsem si vybral 250 kilometrů dlouhý trek v Irsku vedoucí z městečka Oughterard až do pustiny mezi městy Ballina a Tobercurry. Cílem bylo nejen ujít v průměru 30 kilometrů za den, ale především si vyvětrat hlavu a odpočinout si od lidí. Což se povedlo, ovcí, krav a dalších čtyřnohých zvířat jsem potkal nesrovnatelně víc, než dvounohých pánů tvorstva. Být trochu lepší počasí, trochu méně asfaltu a v neposlední řadě si třetí den nepochroumat pravou nohu, byla by to naprosto dokonalá dovolená.