Všechno jako obyčejně, jen je to organizované a na zádech mám občas i startovní číslo. Posledních pár let navíc tak nějak systematicky i trénuju, takže mě výsledný čas zajímá víc než před lety.
Letošní sezóna zatím není zrovna povedená, K100 je moje premiérová stovka v tomto roce. Nemám moc natrénováno, ale poměrně slušný výsledek z pochodu do Prčic mě naplňuje mírným optimismem. Nicméně hory jsou hory, ty v okolí Prahy nenajdeme, takže to určitě bude bolet. Ale těším se, Krkonoše mám prostě rád. Jen ta předpověď počasí mi dělá starosti…
Známý pochod vedoucí z jižního okraje Prahy až do Prčic je pro mě jednou z posledních možností, jak alespoň trochu natrénovat na neúprosně se blížící Krakonošovu 100, konanou v půlce června v Krkonoších. Rok 2017 je totiž z pohledu pochodnického všechno, jen ne úspěšný. Ale jsem optimista, ono mi vlastně ani nic jiného nezbývá…
Letošní dálkoplazecká sezóna se pro mě zatím nevyvíjí podle mých představ. Je konec dubna a v nohách mám dohromady míň kilometrů, než kolik jsem loni ušel během každé z několika stovek. Především proto se chystám na start druhého letošního pochodu od Trilobitů s názvem Karlštejnská tlapička.
Je konec února, po sněhu ani památky, teplota v noci jen nesměle nakukuje do záporných hodnot a mým nohám se začíná stýskat po dlouhých (nejen) turistických pochodech a závodech. Nejvyšší čas vyrazit na první letošní výlet pořádaný oddílem Trilobit Barrandov s názvem S Trilobitem Zimou Nezimou.
Pražská stovka je ultra-dlouhý a ultra-náročný závod konaný v první půlce prosince v “okolí” našeho hlavního města s cílem v Praze – Modřanech. Každý rok se ho účastní několik stovek nadšenců, mezi kterými figuruji i já, a každý rok to většina z nich dojde až do cíle, zato já to zabalím někde v průběhu cesty. Bohužel, nejinak tomu bylo i letos…
Zatímco Krkonoše mám prochozené a proběhané celkem slušně, území o pár kilometrů níž na jih mezi Trutnovem a Dvorem Králové nad Labem je pro mě velkou neznámou. I proto jsem při plánování akcí na letošní podzim vzal v potaz relativně nový podnik nazvaný jednoduše Stovka Podkrkonoším.
Nevím, kolik černých koček mi přeběhlo přes cestu, kolik soli jsem rozsypal a kolik zrcadel rozbil, ale jak jinak si vysvětlit, že jsem ušel a uběhl skoro 125 kilometrů v rámci papírově 130-kilometrového pochodu Z Dubče do Dubče, a stejně jsem nakonec neviděl cíl… Ale byl to pěkný pochod v překvapivě pěkném prostředí, počasí nám přálo a rekord v počtu ušlých kilometrů mám tak jako tak.
Již počtvrté za posledních pět let stojím začátkem září na třineckém náměstí Svobody a upírám oči k časomíře, která odpočítává poslední vteřiny do startu. Společnost mi dělá historicky třetí parťačka Míša, se kterou mám v plánu i napodruhé projít celou trasu „short“ včetně zacházky do Ráztoky. A poprvé cítím před závodem silnou nervozitu…
Letošní šumavský podnik seriálu Horská výzva, jsem od začátku bral především jako takový test vzájemné kompatibility s mojí novou závodní parťačkou Míšou. V ostrém tempu jsme si zaběhli přes 20 kilometrů, vylezli na několik kopečků, vyzkoušeli pohyb za světla i v noci, a v neposlední řadě zvládli skoro 54 kilometrů. Takže spokojenost, i když jsme nakonec závod nedokončili.
Hostýnské osmy jsem se chtěl zúčastnit už jednou, před několika roky, ale ze zdravotních důvodů to nakonec nevyšlo. A když jsem se chtěl přihlásit letos, byla už startovní listina beznadějně zaplněna. Naštěstí byla u příležitosti pátého výročí založení závodu organizátory připravena ještě jedna varianta nazvaná Hostýnská stoosma, tak jsem se přihlásil na ni.
Nadcházející akce Trilobitu Barrandov nesoucí název „Kudy chodili trempové“ slibuje zážitek vskutku nevšední. Hlavním lákadlem je dlouhá procházka po břehu Sázavy s ještě delší procházkou po břehu vodní nádrže Štěchovice v místech, kde se před mnoha desetiletími proháněly Svatojánské proudy děsící nejen voraře.
Asi většina lidí má nějaký cíl. Někdo chce zhubnout, jiný se chce naučit španělsky, další by rád pronikl do tajů jazyka Java. Pro mě je takovým vysněným cílem úspěšné dokončení pochodu zvaného Pražská 100. A kde jinde na to potrénovat než na letním pochodu organizovaném stejnou partou nadšenců kolem Olafa Čiháka, který se schovává za kryptickou zkratku TŠODKD?
Několik ročníků seriálu závodů Horská výzva začínalo vždy v průběhu dubna v drsném prostředí Jeseníků. Snad pokaždé si závodníci mohli užít spousty sněhu a teploty pod bodem mrazu, což závod činilo zajímavým, v našich končinách relativně výjimečným a hodně populárním. Letos však došlo ke změně termínu a přesunu doprostřed léta.
Téměř na den přesně po roce jsem zase na cestě na sever, do Vrchlabí, kde večer odstartuje jubilejní 50. ročník pochodu Krakonošova 100. Šel jsem ho sice zatím jen jednou, ale i tak je to teď spolu s Beskydskou sedmičkou můj nejoblíbenější podnik. Mimo jiné proto, že to byla moje první dokončená stovka, navíc v hodně slušném čase.
Co s načatým víkendem? Což takhle Rakovnická 60? Je to sice teprve třetí ročník, ale odevšad na ni slyším jen pozitivní ohlasy, a když ji na Facebooku pochválil i sám Olaf, tak to nemůže být šlápnutí vedle. Ale jak se do Rakovníka dostat na šestou hodinu ranní bez toho, abych noc strávil na cestě? I tady pomůže Facebook, respektive Jirka, který přes něj nabízí odvoz na start.